Vážení spoluobčané,
je těžké bilancovat minulost, protože
nikdy nevíme doopravdy, jaká byla a co skutečně přináší do budoucna.
Mnozí lidé v posledních letech stále častěji opakují: „Máme se nejlíp,
jak jsme se kdy měli“. V mnoha ohledech mají pravdu.
Většina z
nás má kde bydlet, nehrozí nám masové popravy, máme ústavně danou
svobodu slova, parlamentní demokracii, u výslechu je zakázané mučení,
dýmějový mor i hladomor nás už léta míjejí velkým obloukem a našli
bychom ještě spoustu příjemného.
Na počátku minulého století
přišel Albert Einstein s myšlenkou, že vše je relativní a že vždy závisí
na souvislostech, na tom, co s čím poměřujeme. Já říkám: „Máme se s
pohledu historie našeho národa skutečně dobře, ale určitě se nemáme tak,
jak bychom se mít doopravdy mohli.“
Máme spoustu dobrých
statistik a reálných výsledků. Ale kdo chce vidět, tak vidí i druhou
stranu mince. Máme svobodu slova, ale když něco řeknete, nikdo Vám
stejně nenaslouchá. Máme takzvaně svobodná média, která ale z velké
části svobodu slova pojala jako svobodu překrucovat realitu, lhát,
pomlouvat a na skandálech taky řádně vydělávat.
V posledních
letech máme nejvyšší hrubý domácí produkt (HDP) v historii našeho
národa, za posledních 40 let se zpětinásobil počet bytů či domů volných
ihned k nastěhování, nejvyšší je také průměrná mzda i důchod. Obchody
jsou přecpané k prasknutí statisíci druhy zboží.
Jenže k
nejvyššímu HDP máme také nejvyšší daně v dějinách. Nikdy v dějinách
nebyli lidé státem tak olupováni jako dnes. Olupováni doslova. Protože
pokud něco pod pohrůžkou násilí vezmu a nevrátím, pak je to loupež. A
stát velkou část z toho, co sebere svým občanům, nevrací. Je to ještě
horší - on sám nejen že tvrdě trestá, když někdo peníze včas řádně
nevydá, ale on sám dluží stamiliony firmám a živnostníkům za odebrané
služby a zboží.
V roce 1989 jsme měli přebytek rozpočtu 280
miliard a to byly trochu jiné peníze než dnes. Dnes jsme zřejmě okolo
1800 miliard v mínusu. Máme "vysokou" průměrnou mzdu, ale většina
zaměstnanců na ni nedosáhne a navíc máme přes 550 000 oficiálně
nezaměstnaných - tedy těch, co mají nárok na podporu v nezaměstnanosti,
přičemž lidí bez práce je reálně nejméně o 150 000 víc - tedy téměř tři
čtvrtiny milionu lidí oficiálně nepracují. Roste rekordně počet
nezaměstnaných mladých lidí.
Naše republika má šestkrát víc heren
a kasin než zbytek EU dohromady. Zahraniční kapitál vlastní většinu
klíčových firem a je ze 40 % kontrolován z daňových rájů.
Jen
kvůli nelegálním únikům mizí z České republiky kolem 140 miliard
nezdaněných korun. Podle propočtů washingtonské Global Financial
Integrity se tak v absolutních číslech řadíme na dvacátou příčku na
světě a jsme na tom hůř než dvakrát větší ekonomika Egypta. V Evropské
unii máme úniky nejvyšší. Příznačné je, že pan Kalousek jako ministr
financí tento problém v médiích bagatelizoval a popíral. Když se
podíváme, že v daňových rájích sídlí i sponzoři politiků, např. firmy
pana Bakaly, kruh se uzavírá. O známé slabosti politických kruhů k
hazardnímu průmyslu není třeba ani psát - i tam je viditelná stopa pana
Kalouska a jeho kumpánů.
Statisticky sice už 20 let rostou
důchody, sociální dávky i platy, ale velké části obyvatel se snižuje
koupěschopnost. Co to s sebou nese? Extrémně roste zadlužení těch
nejchudších. Exekuce přivádí stále víc lidí do neřešitelné dluhové
pasti, která je možná až do konce života vyloučila z normální
společnosti.
V posledních letech tu máme stále rostoucí trend
sebevražd, přičemž roste podíl těch, kteří se zabíjí kvůli ekonomické
situaci. Roste počet sebevražd u starých lidí. Přes 10 % dětí dnes
potřebuje péči psychiatra a jejich počet každý rok roste. Roste
agresivita, násilí mezi dětmi, násilí i směrem ke starší generaci.
Ostatně
oběti nejsou jen lidé. Za posledních dvacet let zmizelo nebo bylo
nenávratně zničeno víc kulturních památek než za celé období nacismu a
komunismu - hospodářské škody vzniklé na území ČSR po 2. světové válce
byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč (tehdy 360
miliard Kč), přičemž zmizelé národní jmění od roku 1989 odhadují
odborníci na více jak 4 násobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové
války.
Samozřejmě počet obětí násilných trestných činů se nedá
srovnávat s žádným obdobím totality. Vlna zločinu a násilí zaplavila po
sametové revoluci i nás. Velká část zločinců se do vězení nikdy
nedostala a velkou část těch, co tam byli, prezident Klaus před rokem
propustil a další zločince zprostil soudních procesů a vyšetřování.
Vytvořili
jsme si umělý svět pohádek o demokracii - svět vzletných slov, které se
dodnes míjejí se skutečností. Demokracie v tom, co nám bylo
propagováno, spojovala pojmy pravda, spravedlnost, láska, svoboda. Ke
skutečné demokracii je ale potřeba hlavně morálka a odpovědnost. Nikdy
není tak zle, aby nemohlo být lépe.
K okamžitému zlepšení stačí
pro začátek jen pár principiálních změn. Vraťme našemu životu morálku,
dejme odpovědným odpovědnost. Nevěřme elitám, když nám tvrdí, že jsme
hloupí na to, abychom to zvládli sami. Nevím o nikom, aby byl takový
hlupák a nechal rozkrást veřejný majetek v takovém rozsahu, v jakém se
to povedlo našim vyvoleným. Nevím o nikom z občanů, který by dovolil tak
bezuzdné tunelování fondů, tak bezuzdné rabování státních firem.
10
milionů dolních nevyvolených má výhodu v tom, že je nejde všechny
podplatit. A že v jejich rozhodování nakonec převýší společný zájem nad
zájmem jakékoli elity. A o to jde. Máme-li se mít dobře všichni, musíme
pracovat dobře a pro všechny. Jde to, jen je třeba k tomu ty odpovědné
neodpovědné "dokopat".
Přeji Vám všechno nejlepší do nového roku.
Tomio Okamura