RNDr. Alexandr Vondra

  • ODS
  • europoslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,39. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

10.02.2014 9:01:41

Ukrajina – epicentrum konfliktu nebo země na okraji?

Ukrajina – epicentrum konfliktu nebo země na okraji?

K situaci na Ukrajině.

„Požádali jsme naše západní partnery o finanční pomoc,“ zvolal před mrznoucím davem na kyjevském Majdanu Arsenij Jaceňuk, jeden z vůdců ukrajinské opozice, když se minulý víkend vrátil z bezpečnostní konference v Mnichově. Hned druhý den reagoval Tomáš Hudeček, toho času pražský primátor. Na tiskovce oznámil, že magistrát hodlá bojkovat ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, kterého do Prahy pozval český prezident na dubnový summit Východního partnerství. Hudeček také slíbil, že jeho úředníci pošlou kyjevským demonstrantům 500 tisíc korun českých. Hezké, chtělo by se říci, kdyby to nebylo k pláči. Jako metafora to skvěle ilustruje dnešní bezradnost Západu.

Letos uplyne deset let od ukrajinské Oranžové revoluce. Proti zfalšovaným prezidentským volbám tehdy protestovali nejen lidé na Majdanu, ale také evropští a američtí politici. Společně přinutili vládnoucí režim opakovat volby. Ze dvou Viktorů – Juščenka a Janukovyče – v nich uspěl ten první, prozápadně orientovaný. Země, která se navenek léta nacházela na okraji zájmu a vnitře trpěla rozdělením na „proevropský“ Západ a „proruský“ Východ, byla najednou v epicentru dění a žila v naději. Britský premiér ji tehdy sliboval členství v EU.

Všechno se změnilo v roce 2008. V Bukurešti se konal summit NATO, kam Gruzínci a Ukrajinci přijížděli s vírou, že dostanou od Západu perspektivu bezpečnostních záruk. Nic takového se ale nestalo. Americký prezident Bush byl oslaben odchodem z funkce a Němci s Francouzi se kvůli strachu z Rusů postavili proti. Jenže ústupek byl jen vodou na ruský mlýn. V létě téhož roku si Kreml vyřídil účty s Gruzií, když během olympiády v Pekingu do Gruzie poslal tanky a obral ji o čtvrtinu území. Na podzim propukla na Západě ekonomická krize, Evropa a Amerika měly dost starostí samy se sebou.

Koncem téhož roku Moskva zatlačila na Kyjev, když mu odmítla prodloužit kontrakt na levný plyn. Kohoutky se zavřely, a protože Ukrajina je tranzitní země, do potíží se dostaly i evropské země. Francouzi, kteří na podzim předsedali EU, řešení problému přenechali českým nástupcům Jako by doufali, že si Praha vyláme zuby a ukáže, že menší země neumějí EU předsedat. Evropu paralyzoval boj o Lisabonskou smlouvu a reformu jejích institucí. Premiér Topolánek kyvadlovou diplomacií sice dotáhl prezidenta Juščenka a premiérku Tymošenkouvou k jednání s Ruskem, ale Kyjev musel přistoupit na dvojnásobně vyšší cenu plynu. Krize byla naoko vyřešena, Evropě se ulevilo a Obama v Americe vsadil na „reset“ vztahů s Ruskem.

Neulevilo se ovšem Ukrajině. Tvrdý dopad krize a vysoké ceny plynu vedly k porážce prozápadních politiků ve volbách. Julie Tymošenková za podepsaný kontrakt sedí už přes dva roky ve vězení. Jako cenu útěchy dostala Ukrajina od Evropy projekt tzv. Východního partnerství. To zahrnuje šest velmi odlišných zemí (kromě Ukrajiny ještě Bělorusko, Moldávii, Gruzii, Azerbajdžán a Arménii), které mají jen dva společné jmenovatele: EU, vysílená sama sebou, je už nechce za členy, zatímco Rusko je touží mít zpět na své orbitální dráze.

Názorně to demonstroval loňský podzim. EU předložila Ukrajině dohodu, která kromě nabídky volného obchodu, jehož efekt se projeví až časem, zahrnovala i požadavek přistoupit na matrix regulací a standardů. Putin kontroval nabídkou levného plynu a pomocí ve výši mnoha miliard. Těžko se divit, že Janukovyč evropskou nabídku odmítl. Zatímco Brusel chce Ukrajinu „polepšovat“, Ukrajina zápasí o holé přežití.

Evropská „měkká síla“ selhala. Příklad není tak atraktivní, jak někteří věřili. K euroatlantická politice „tvrdé síly“ chybí peníze a konsensus: Evropané se bojí a Američané hledí k Asii. Geopolitický význam Ukrajiny oslabili už Němci a Italové, když Gazpromu kývli na bypass s potrubím Nordstreamu a South Streamu. Ač se mi to jako starému studenoválečníku neříká lehce, realistický závěr je jasný: západní politika geopolitické konfrontace narazila v Ukrajině na své limity. Ukrajina zůstává rozdělena zlomovou linií západ-východ a má-li jako stát přežít, musí si poradit především sama.

Neznamená to ale, že ji máme nechat osudu nebo nabídnout zpět do kremelského chřtánu. To by byla jen další velká chyba. Nyní si připomínáme výročí 1914 a množí se různé historizující paralely. Stojí za to srovnat Sarajevo 1914 s Ukrajinou 2014. Tehdejší Bosna a Srbsko sice nebyly příčinou, proč šly mocnosti do války, ale odhalily, jak těmto mocnostem zoufale chyběla strategie, která by řešila rozdílné zájmy v rámci evropského systému. V tomto smyslu se mohou dějiny opakovat. Také dnes Evropě strategie chybí. EU přitom má nástroje, jak umravnit Rusko, jen jí chybí vůle a odvaha je využívat. Může zatlačit na Gazprom v antitrustovém řízení, může Rusko trestat za obchodní sankce, kterými tlačí do kouta země v jeho blízkosti. Jen to chce měřit Rusku stejně jako ono měří jiným a soustředit se na to podstatné.

Bohužel Evropa dnes řeší jen podružné věci jako ruský zákon o homosexualitě. V Moskvě se tomu logicky smějí. A Hudečkových planých gest si nikdo nevšimne.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama