Abych pravdu řekl, ani nevím, kdy přesně to bylo. O politiku jsem se zajímal asi od svých devíti let. Na konci povinné školní docházky bylo ale mým snem studium práv. Avšak z gymnázia jsem už odcházel studovat sociologii a politologii, které nakonec nad právy zvítězily. Když jsem v osmnácti letech vstupoval do politické strany, dávno jsem věděl, že nechci politikům dělat pouze stafáž. Nechtěl jsem ani patřit k té, jak já říkám, pohodlné láteřící skupině, která na poměry nadává, ale když pak dostane příležitost ve volbách, nevyužije ji.

V první řadě odpovídala mému ideovému a hodnotovému zaměření. Takže důležitou roli pro mě hrál program zajišťující důstojný život všem poctivým občanům dávající jim zároveň větší možnost rozhodování o veřejných záležitostech. Možná si to mnozí neuvědomují, ale KSČM se zákonem o obecném referendu přišla mnohem dříve než hnutí Úsvit. A můžeme se jen domnívat, proč ty tzv. demokratické strany několikrát zabránily přijetí tohoto zákona v Poslanecké sněmovně. O tom, jak kvalitní program KSČM má, svědčí mj. i to, že z něj ostatní strany opisovaly. Například SPOZ se inspirovala v otázce majetkových přiznání a trochu překvapivě i ODS ve své předvolební křeči přišla s nápadem první práce pro mladé, což je jeden z bodů programu KSČM. Jenomže programy jsou jedna věc a skutky druhá. A právě se dostáváme k dalšímu důvodu, proč volba padla právě na KSČM. Některé strany mají programy jen proto, aby před volbami nalákaly co největší procento voličů. Až dostanou, co chtějí, jsou jim sliby ukradené. Poslední volby budiž tohoto tvrzení důkazem. Třeba v otázce tzv. církevních restitucí, kdy ČSSD předvedla ne obrat, ale přímo salto. Jsem rád, že KSČM si za svým programem stojí a může se svým voličům podívat do očí. 

Jak se formoval tvůj politický postoj? Vedli tě k němu rodiče nebo jsi k němu dospěl sám?

Odpověděl bych v souvislosti s předchozí otázkou. Na mé politické přesvědčení samozřejmě mělo vliv mé okolí. Myslím tím však okolí v širším slova smyslu. Donedávna jsem bydlel v malé vesnici a do školy dojížděl autobusem. Nastupoval jsem na první zastávce a autobus opouštěl na konečné, takže jsem každé ráno i odpoledne objel zpoza skla tohoto dopravního prostředku spoustu okolních vesnic. Život na vesnici s sebou nese samozřejmě spoustu odlišností od města a veškeré rozdíly mezi lidmi na vesnici dvojnásob vyniknou. Když pak denně jezdíte kolem opuštěných družstev, v nichž nalézala spousta občanů práci, když vidíte beznadějné lidi jezdící několikrát měsíčně na úřad práce, potkáváte seniory nucené vláčet se autobusy desítky kilometrů daleko na nákup a poštu, protože tu v obci zavřeli, a děti musí vydělávat sami na sebe, to vše vás, ať chcete nebo ne, poznamená. Stejně tak, když se dívám na televizi a téměř denně slyším, že není na léčbu nějakého těžce nemocného dítěte. Jak nejsou peníze na léčbu? Když jsou peníze na vydržování aparátů několika zdravotních pojišťoven sídlící v honosných sídlech, tak přece musí pacient dostat odpovídající péči. Nebo z jednoho zapomenutého nedoplatku v řádech stokorun vám exekutoři zabaví dům za statisíce. A tuneláři, kteří připravili stát (rozumějte občany) o miliardy korun, si jich teď užívají na Bahamách. Mám tomu tedy rozumět tak, že, řečeno s Orwellem, jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější? Jinak ani jeden z mých rodičů nikdy nebyl v žádné politické straně, i když jsou oba voliči KSČM.

Kdo je tvůj politický vzor?

Jak moc je tvá strana nakloněná mladým lidem? Je možné zde získat větší prostor a rozhodovací vliv?

O KSČM se často v médiích mluví jako o straně „starých pro staré“, avšak opak je pravdou. Mezi členskou základnou má KSČM řadu mladých členů, kteří do strany nevstoupili proto, že by z toho očekávali nějaké výhody (to by museli zvolit jiný politický subjekt), ale proto, že chtějí skutečně správu věcí veřejných posunout kupředu a ku prospěchu těm, kterým mají sloužit – tedy občanům. To je naše obrovská výhoda. Mladí lidé mají v KSČM své nezastupitelné místo. Vždyť to byla právě komunistická strana, která měla svého času nejmladší poslankyni (Kateřinu Konečnou) a i dnes v poslaneckém klubu působí celá řada mladých osobností. A uvedu i příklad z rodného Jihomoravského kraje. V posledních měsících loňského roku probíhaly okresní konference, které měly mj. zvolit nová vedení okresních výborů. V celkem tří ze sedmi okresních organizací KSČM Jihomoravského kraje po konferencích stojí lidé ve věku do 35 let. Dovolím si tedy říci, že KSČM je jednou z nejvíce otevřených parlamentních stran pro mladé lidi. Nemyslím si ale, že by věk měl být hlavní rozhodující faktor k tomu, aby se člověk mohl prosadit. Stejně tak odmítám diskriminaci, ať už pozitivní nebo negativní, na základě pohlaví, rasy či čehokoliv jiného. Na prvním místě by měly stát schopnosti a odbornost. A o tom, že KSČM má ve svých řadách odborníky svědčí stínová vláda KSČM, ale i výkony krajských radních a zastupitelů a stovek starostů a zastupitelů na komunální úrovni.

Myslíš, že můžeš svému městu, respektive na celostátní úrovni pak celé republice, navzdory svému mládí a (v porovnání se staršími kolegy) malým zkušenostem něčím prospět? (Pokud ano, čím?)

Určitě ano. Mladí lidé sice nemají často tolik zkušeností, na druhou stranu mají spoustu nápadů a hlavně elánu a sil tyto nápady uvádět do praxe. Dle mého soudu je třeba i zde nalézt určitou formu rovnováhy. Starší kolegové to vidí z hlediska svého věku a svých zkušeností, ale často neznají problémy mladších. Naopak mladí zase rozumí svým vrstevníkům, znají jejich potřeby, ví, co by jim prospělo. Je zkrátka nutné vést mezigenerační dialog, a to i ve společnosti obecně, aby nebyly vytvářeny často umělé bariéry mezi jednotlivými věkovými skupinami.

Kde sám sebe vidíš za 10 let?

To je velmi zajímavá otázka, ale těžko na ni lze odpovědět. Kdybych měl použít řeč svého oboru, tak do tohoto vztahu zasahuje spousta proměnných, k nimž se ještě v průběhu let přidají další. A ty v tuto chvíli nelze předpovídat. Jestliže platí Švejkova slova o tom, že situace na frontě se mění každou chvílí, pak pro politiku toto heslo platí dvojnásob, a proto nechci spekulovat, kde bych mohl být za deset let. 

Sdílíš názor mnohých lidí, že je politika špinavá, zkorumpovaná?

Také lze často slyšet o neužitečnosti politiky a politiků, na což obvykle odpovídám, že jestliže má lékař v rukou osudy jednotlivců, pak politici ovlivňují přítomnost i budoucnost celých národů. A v tom je ta obrovská moc, ale hlavně odpovědnost politika.  Jinak samozřejmě chápu naštvanost občanů na politiky. Pro to, co zde v poslední době předvádí, snad neexistuje ani pojmenování. Avšak politiku dělají lidé. Když ji dělají špatně, máte dvě možnosti: buď jim ukažte, že byste to dokázali lépe, nebo běžte k volbám a zvolte jiné.