Z této definice lze vyvodit, že voleb by se měly účastnit pouze politické strany, protože o politických hnutích se zde vůbec nehovoří. Ovšem zákon o volbách do zastupitelstev obcí (zákon č.491/2001 Sb.,) v § 20 definuje volební stranu takto: (1) Volební stranou podle tohoto zákona mohou být registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů.
Podobně volební zákon do Parlamentu ČR (zákon č.247/1995 Sb.,) v oddílu třetím, §60 říká, cituji: (1) Kandidáty pro volbu do Senátu mohou přihlašovat registrované politické strany, politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena,a koalice, a to pouze prostřednictvím zmocněnce. Nezávislý kandidát podává přihlášku k registraci sám.Z obou volebních zákonů tedy plyne, že se počítá ve volbách i s politickými hnutími, sdruženími nezávislých kandidátů či přímo s nezávislými kandidáty. Shodně je to s pravidly, kdo vlastně může být volen a kdo má právo volit. Ve volebním zákoně do zastupitelstva obce může volit státní občan ČR, který v den voleb dosáhl 18 let a je v dané obci přihlášen k trvalému pobytu. Stejně je to i s tím, kdo kandiduje. Trvalý pobyt je od toho, aby občan rozhodoval o věcech, kde bydlí.
Ovšem ve volebním zákoně o volbách do senátu je voličem státní občan ČR, který dosáhl věku 18 let, ale o trvalém pobytu se tu nehovoří. Nicméně v §57 se hovoří o tom, kdo může být senátorem: Senátorem může být zvolen každý volič, který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 40 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva podle § 2 písm. b). Opět žádná zmínka o trvalém pobytu ve volebním obvodu. Přesto zákon definuje v §61 náležitosti přihlášek k registraci, kde mimo dokladu o státním občanství uvádí kandidát na prohlášení místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu.
Tedy platí, že kandidát do senátu nemusí pocházet z volebního obvodu, kde kandiduje. Což je zajímavé z pohledu občana voliče, jehož zájmy má v Praze hájit. Tady se vkrádá otázka, zda může či nemůže kandidovat osoba, která je rezidentem v jiném státě, ale má české občanství. Z pohledu volebního zákona zřejmě může, ale stejně to postrádá logiku, protože má hájit zájmy těch voličů z volebního obvodu i země, kde vlastně nebydlí a zřejmě i neplatí daně.
A existuje ještě jeden paradox, který se týká volebních lístků. Přesto, že volební zákony definují kandidátní listiny a jejich obsah, v případě komunálních voleb jsou všechny kandidátky na jednom volebním lístku. Je to zdůvodňováno odlišným způsobem voleb, nicméně opět to může být v kolizi s platnou ústavou. Uvedené příklady ukazují, že volební zákony v naší zemi nejsou jednotné a ani transparentní. Je na ústavních právnících, aby uvedli, zda volební zákony jsou či nejsou v souladu s Ústavou České republiky.