Totéž slovo může být jednou pokorné a podruhé pyšné. A nesmírně snadno a velmi nenápadně se může slovo pokorné přeměnit ve slovo pyšné, zatímco jen velmi těžce a velmi dlouho se mění slovo pyšné ve slovo pokorné. Není těžké doložit, že všechny hlavní hrozby, jimž musí dnešní svět čelit, od atomové války, přes katastrofu ekologickou, až po katastrofu sociálně-civilizační, tím myslím prohlubující se propast mezi bohatými a chudými, jednotlivci i národy. Mají kdesi ve svých útrobách skrytu jednu společnou příčinu. Nenápadnou proměnu slova původně pokorného ve slovo pyšné. Pyšně si člověk začal myslet, že jako vrchol a pán tvorstva rozumí kompletně přírodě a může si s ní dělat, co chce. Pyšně si člověk začal myslet, že jako majitel rozumu je schopen kompletně pochopit své vlastní dějiny a naplánovat pak všem šťastný život a že mu to dává dokonce právo každého, komu se jeho plán nezamlouvá, smést z cesty v zájmu údajně lepší budoucnosti všech, k níž nalezl ten jediný a pravý klíč. Pyšně si o sobě začal myslet, že když umí rozbít atomové jádro, je už tak dokonalý, že mu nehrozí nebezpečí atomového zbrojního soupeření, natož atomové války. Ve všech těchto případech se osudově zmýlil. To je zlé. Ale ve všech těchto případech začíná už svůj omyl chápat. A to je dobré. Tím vším poučeni, měli bychom všichni a společně bojovat proti pyšným slovům a vnímavě pát­rat po kukaččích vejcích pýchy ve slovech zdánlivě pokorných. To není, jak zřejmo, úkol zdaleka jen lingvistic­ký. Jako výzva k odpovědnosti za slovo a ke slovu je to úkol bytostně mravní. Jako takový není ovšem zakotven před horizon­tem námi dohlédnutelného světa, ale až někde tam, kde přebývá ono "slovo", jež bylo na počátku všeho a jež není slovem člověka. Děkuji vám za pozornost. (potlesk)

Myslím, že tyto věty stojí za to, abychom o nich přemýšleli, pokud možno se jimi nechali ovlivnit dnes. Já chci poděkovat kolegům, kteří tento text navrhli. Osobně jsem přesvědčen, že bylo velmi vhodné si ho připomenout.