Problém je právě v tom průměrování. Průměrná mzda je totiž v době, kdy se příjmové nůžky v celém světě nevídaným způsobem rozevírají, poněkud zavádějící pojem. Když píši „běžný zaměstnanec“, mám tím proto na mysli „mediánový“. Právě vývoji mediánové mzdy by se měla věnovat větší pozornost než ošidným průměrům.
Abychom zjistili mediánovou mzdu, stačí seřadit výšku všech mezd podle velikosti a určit hodnotu, která se nalézá uprostřed. To je medián. V ideálním případě je rozdíl mezi mediánem a průměrem minimální. Je tomu tak i v případě České republiky?
Průměrná mzda narostla v minulém roce cca o 500 korun. To vypadá optimisticky. Za pravicových vlád ovšem reálné mzdy klesly o více. Navíc dvě třetiny obyvatel berou ve skutečnosti méně, často i výrazně méně, než kolik činí průměrná mzda. Zatímco průměrný měsíční příjem dosáhl v prvním čtvrtletí letošního roku 25 306 korun, mediánová mzda činí pouze 21 143 korun. Na tuto mediánovou mzdu z definice nedosáhne celá polovina všech pracujících lidí.
Poněkud zavádějící obrázek rostoucích mezd tak vytvářejí především lidé s výrazně nadprůměrnými příjmy. Není jich sice zas tak moc, ale jejich mzdy jsou dost vysoké na to, aby zahýbaly statistikami. Skrze průměrnou mzdu vytvářejí dojem, že i všichni ostatní zaměstnanci jsou relativně dobře zaplaceni. Tak velký rozdíl mezi průměrem a mediánem nám ale jednoznačně říká, že naše země je výrazně příjmově rozdělená. Proto bychom měli při hodnocení výše mezd hodnotit především medián, nikoli průměr.
Práce je nejistá a příjem se může skokově snížit
Rostoucí průměrná mzda je znak toho, že po šesti letech stagnace a neúčelných škrtů nabírá české hospodářství pomalu na síle. Bohužel ale ještě nedokázalo vyrovnat dlouhou krizi. Medián i průměr jsou dnes sice nominálně vyšší než před krizí, lidé si za něj ale mohou koupit reálně méně.
Navíc se přes pokles nezaměstnanosti zhoršuje pozice zaměstnanců na trhu práce. Stoupá počet lidí na částečné úvazky a na dobu určitou. Stále častěji se objevují informace, že zaměstnanci jsou mnohde nuceni pracovat přesčas úplně zadarmo. Spolu s tím klesá počet lidí, kteří se organizují v odborech, kde by měli větší sílu se bránit. Občanům tedy mohou mzdy statisticky růst, ale jejich práce je nejistá a příjem se jim může skokově snížit. V letech před krizí rostly mzdy v průměru o čtyři procenta ročně. Dnes nám připadá jako úspěch, že rostou polovičním tempem.
Je načase zamyslet se nad tím, proč v České republice během krize klesaly platy ještě výrazněji než hrubý domácí produkt a proč dnes rostou pomaleji. Pokládám za nepřijatelné, aby při současném ekonomickém výkonu a ziscích zejména nadnárodních společností byla průměrná mzda v dnešních cenách stále ještě o šest stovek (a mediánová o zhruba tisícovku) menší než v roce 2008.
