Toto rozhodnutí Ústavního soudu jsem předpokládal a pokládám ho za správné. Už samotné podání stížnosti Ústavnímu soudu v této věci prezidentem republiky však bohužel způsobilo ve veřejné správě zbytečné napětí, zejména u těch zaměstnanců, kterých se zákon týká.

Pan prezident byl přitom první, kdo hned po své inauguraci veřejně slíbil Evropské komisi, že Česká republika přijme služební zákon, který zajistí nezávislost státní správy na politických stranách. Pokud by se nepodařilo služební zákon prosadit, znamenalo by to obrovské komplikace v oblasti čerpání evropských dotací a způsobilo by to naší zemi vážné hospodářské problémy.

Osobně se domnívám, že by se pan prezident měl zamyslet nad tím, zda jeho poradci v oblasti ústavního práva jsou schopni objektivního posuzování, zejména u takto důležitých legislativních kroků. Jsem každopádně rád, že Ústavní soud potvrdil, že rozhodnutí Poslanecké sněmovny a Senátu ve věci služebního zákona, bylo správné. Tím samozřejmě nevylučuji, že se v budoucnu mohou ve služebním zákoně objevit drobné funkční slabiny, které bude potřeba po zralé úvaze opravit.