Tento soud nyní funguje jako pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž záležitosti okresu Semily řeší Krajský soud v Hradci Králové. Zároveň se však dlouhodobě uvažuje rovněž o zřízení krajského soudu v Pardubicích – v současné době je soud pouze pobočkou Krajského soudu v Hradci Králové.
Pardubický soud je pro vznik samostatného krajského soudu velmi dobře připraven. Pro soud se podařilo získat vhodnou budovu, přičemž personálně je soud připraven již teď. Vzniku krajského soudu v Pardubicích tak brání legislativní překážky, nikoliv překážky technické. Připravenost pardubického soudu je tak minimálně srovnatelná s připraveností libereckého soudu, kde vznik samostatného krajského soudu zřejmě získá podporu.
Vznik krajského libereckého soudu se odůvodňuje jednak vzdáleností pobočky soudu od Ústí nad Labem, kde je sídlo ústeckého krajského soudu, a obtížnou komunikací mezi pobočkou krajského soudu a krajským soudem. Rovněž se poukazuje v případě vzniku samostatného krajského soudu v Liberci i na administrativním odlehčení Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tyto důvody však snad kromě vzdálenosti do značné míry svědčí i vzniku pardubického krajského soudu. Komunikace mezi pobočkou krajského soudu a „centrem“ bude vždy představovat určitou překážku ztěžující fungování soudu a vznik samostatného krajského soudu v Pardubicích by samozřejmě Krajskému soudu v Hradci Králové administrativně odlehčil.
Často se v souvislosti se vznikem nových samostatných krajských soudů zmiňuje určitá nekoncepčnost řešení. S tím však není možné souhlasit – naopak řešení, kdy některé kraje nemají samostatný krajský soud, je v justici nekoncepčností, která v praxi často způsobuje zmatky a chybná podání. Pobočka krajského soudu má například samostatné číslo účtu, dochází tudíž k tomu, že například vratná kauce při navržení vydání předběžného opatření je poslána na špatný účet, což může mít zcela zásadní následky pro navrhovatele. Veřejnost je tímto organizačním rozdělením soudů zmatena. Naopak by tedy bylo koncepčním řešením takové, které by směřovalo ke vzniku samostatných krajských soudů ve všech krajích, tj. tak, aby soudní systém pokud možno kopíroval administrativně-správní členění státu. Pokud je tedy pardubický soud na takovouto změnu materiálně i personálně připraven, nedává smysl odkládání rozhodnutí o vzniku samostatného pardubického krajského soudu.
Lze souhlasit s tím, že jiná krajská města vyjma Liberce a Pardubic nejsou na obdobnou změnu připravena. Jde o Zlín či o Jihlavu, kde má pobočky Krajský soud v Brně nebo Olomouc, kde je pobočka Krajského soudu v Ostravě. Poslední dvojicí s pobočkou, která nicméně není v krajském městě, jsou České Budějovice a Tábor (to je však z administrativního hlediska jiná situace, neboť jde o pobočku ve stejném kraji). Pokud v ostatních krajích není přechod na samostatný krajský soud nijak připraven a chybí zde materiální i personální zázemí pro takovouto změnu, je pochopitelné, že je předčasné vznik těchto krajských soudů legislativně připravovat. Pokud však má dojít ke vzniku krajského soudu v Liberci, není reálný důvod, aby nevznikl i krajský soud v Pardubicích, když Pardubice jsou na tuto změnu zcela připraveny. O krok se tak přiblíží organizační struktura justice administrativně-správnímu rozdělení státu, což by mělo být i dlouhodobou strategií.
JUDr. Jan Chvojka, poslanec, člen sněmovního Ústavně právního výboru
Zdroj: cssd.cz
