Ale dosti k proceduře, chtěl bych se především vyjádřit k podstatě předloženého legislativního návrhu. Rád bych sdílel optimismus pana ministra a ostatních vládních představitelů, kteří elektronickou evidenci tržeb vydávají pomalu za alfu a omegu dalšího ekonomického růstu naší země, za klíčový krok, bez kterého zkrátka naše ekonomika nemůže nadále fungovat.
Jsem přesvědčen, že opak je pravdou a že EET naši ekonomiku naopak poškodí, a to zejména svými likvidačními účinky na živnosti a podniky desítek či stovek tisíc lidí, pro které zkrátka výdaje za elektronickou kasu a připojení k internetu mohou být vedle ostatních plateb, byrokratických povinností, hlášení a formulářů tou poslední kapkou, která je znechutí či, lidově řečeno, položí a přinutí k tomu jít se přihlásit na pracovní úřad. Copak nám nestačí, že tito lidé jsou již nyní předmětem pokusu zvaného kontrolní hlášení DPH, který prokazatelně všem podnikatelům zvedl náklady na zpracování daňové a účetní evidence? Copak nám nestačí, že tito lidé musí již dnes čelit mnohdy potupným a šikanózním kontrolám ze strany státních orgánů, a to i přesto, že řádně platí daně a odvádějí státu to, na co má nárok?
Vláda v souvislosti s EET hovoří o daňových únicích mezi 10 – 20 miliardami Kč. Pan ministr Babiš se pak nechal slyšet, že potenciální dodatečné daňové výnosy z EET budou až 30 miliard Kč. Nezbývá, než se ptát, jak to tedy vlastně je? Jak je možné, že zde máme zavádět systém, u kterého nevíme, co přesně přinese, a zda se tedy skutečně vyplatí? Jak je možné, že vláda nepřišla s nějakým skutečně realistickým propočtem toho, jak vysoké jsou daňové úniky a kolik z nich může EET zachytit? Má odpověď na tyto otázky je jednoduchá – žádný takový přesný propočet nemůže existovat, protože ti, kteří poctivě platí daně, buď zkrachují a nebo je budou platit poctivě i nadále, a ti, kteří podvádí a daně neplatí, budou podvádět bez ohledu na EET. Pak se lze jen těžko dopočítat nějakých přesných předpokládaných výnosů.
Podle zpráv a propočtů Nejvyššího kontrolního úřadu, na který lze na rozdíl od vlády snad alespoň trochu spoléhat, daňové úniky v naší zemi činí až 100 miliard Kč. To je sice velké číslo, nicméně skupina ekonomických subjektů, na které by se EET měla vztahovat, tedy podnikatelé a živnostníci, se na tomto čísle podílí pouhými sedmi procenty, tedy zhruba 7 či 8 miliardami Kč. Není mi tedy jasné, proč si tedy vláda vybrala za objekt svých pokusů prioritně právě živnostníky a proč neřeší spíš to, kam se ztrácí oněch zbylých více než 90 mld. Kč? Proč jde stále znovu a znovu po těch, kteří každý den na vlastní odpovědnost riskují, musí si sami sehnat práci, kterou následně vykonají, nespoléhají na stát a mnohdy ještě dávají práci i jiným lidem?
Nepřestává mě udivovat naivita, s níž vládní představitelé věří v to, že snad EET donutí nepoctivé podvodníky k tomu, aby začali řádně odvádět daně. Zkušenost jednoznačně říká, že sebepřísnější zákony a nařízení lze obejít a kdo chce podvádět, cestu si vždy najde. A snad tou nejčerstvější zkušeností, kterou zde chci zmínit právě v souvislosti s EET, je odhalení manipulací se softwarem registračních pokladen na Slovensku, kde organizátory těchto podvodů byly přímo servisní společnosti pokladen a kde došlo k únikům v řádu miliard Kč. Není snad právě toto dostatečné varování, že nepřiměřená represe ze strany státu vede naopak k ještě vyšší kriminalitě a nikoliv k eliminaci šedé nebo černé zóny, ale naopak k její expanzi? Neměla by vláda hledat naopak cesty, jak motivovat podnikatelskou veřejnost k tomu, aby se těm, kteří podvádí, podvádět zkrátka nevyplatilo? Jsem přesvědčen, že to je právě ta cesta – rozumné nastavení daňové hladiny, odpouštění daní u těch, kteří mají minimální výdělky, snížení byrokracie nebo celkové zjednodušení daňového systému a evidence.
Jedním z nejvážnějších argumentů, pro které je pro mě systém EET nepřijatelný, je otázka zabezpečení dat, která prostřednictvím tohoto systému bude stát shromažďovat. Stejně jako v případě kontrolního hlášení DPH jsem přesvědčen, že se jedná o riziko, které nelze žádným způsobem zcela vyloučit a které nese značný potenciál korupce a nekalé konkurence. Chtěl bych podotknout, že v tomto ohledu snad ani nemám důvod nějak výrazněji nedůvěřovat moderním technologiím, ačkoliv dle mých informací by měl být datový přenos zabezpečen velmi zastaralým systémem, tzv. SSL3, ale daleko více nedůvěřuji lidskému faktoru, a to ať jde o úředníky, kteří budou mít do databází přístup, nebo o byznysové hráče mající významný vliv či přímý podíl na exekutivu.
Stejně tak nemám sebemenší důvod důvěřovat státu v tom, že systém jen nezkomplikuje podnikatelům, ale zároveň i zákazníkům život kvůli technické nedokonalosti či nepřipravenosti. Nemohu v této souvislosti nezmínit zpackaný registr vozidel, ale konec konců i systém kontrolního hlášení DPH, u kterého ještě v průběhu února letošního roku, kdy mohla být již první hlášení odevzdávána, finanční správa již pět minut po dvanácté měnila zadání pro vývojáře softwaru a pokyny pro vyplňování tohoto hlášení. Ale i kdyby byly technické řešení, elektronické spojení a odezva dokonalé, jsem přesvědčen, že EET přinese prodejcům komplikace. Nedovedu si představit například to, jak se s vydáváním účtenek budou potýkat stánkaři prodávající rychlé občerstvení, zmrzlinu a podobné drobnosti, když budou mít za pultem frontu netrpělivých zákazníků, kteří nestojí o účtenku, nýbrž především o co nejrychlejší obsloužení.
Závěrem bych pak chtěl poukázat na to, že vadná není jen samotná myšlenka zavedení kontrolního mechanismu EET, kdy si nástroj kontroly musí na vlastní náklady pořizovat sami kontrolovaní, což je absurdita, která nemá obdoby, ale že vadné je i samotné provedení, tedy zpracování dnes projednávaného legislativního návrhu. Doložím to jen třemi příklady:
- Zákon není schopen podchytit mnohá specifika související s praxí prováděných plateb, jako jsou platba předem, nebo naopak nákup na dluh, záloha apod. Povinnost evidovat příjem v určitý moment (v okamžiku vzniku práva přijmout peněžní prostředky za služby či zboží) neumožňuje například zachytit změnu ve způsobu platby při pozdějším plnění z platby hotovostní na platbu převodem.
- Ačkoliv zákon zavádí povinnost zaslat údaje o evidované tržbě finanční správě bezodkladně a v případě technických problémů nejpozději do 48 hodin, zároveň zavádí možnost storno a oprav evidence, která však není nijak v zákoně omezena. Tím se stávají uvedené povinnosti poměrně bezzubé a zneužitelné.
- Nevyjasněná nebo minimálně velmi komplikovaná zůstává také otázka evidence spropitného pro číšníky. A zákon je děravý i v případě jiných zisků z prodeje, jako je například situace, kdy zákazník ve směnárně dosáhne kurzového zisku z výhodného prodeje cizí měny a měl by tak správně vystavit směnárně účtenku, pokud by nechtěl zatajit, že takový prodej je pro něj určitou formou podnikání.
Uvedl jsem zde některé, nikoliv však všechny argumenty, pro které je dle mého názoru elektronická evidence tržeb nepřijatelným a nadbytečným výmyslem, u kterého zcela jednoznačně převažují negativa nad přínosy. O tomto tvrzení jsem přesvědčen, a proto budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Vzhledem k tomu, že jsem si ale dobře vědom toho, jak pravděpodobné je zamítnutí vládních legislativních předloh v naší komoře parlamentu, dovoluji si zároveň předložit pozměňovací návrh, který načtu v podrobné rozpravě, pokud na zamítnutí nedojde. Tímto pozměňovacím návrhem by mělo dojít k odložení účinnosti zákona o evidenci tržeb za horizont řádných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Návrh předkládám zejména s ohledem na to, že žádná z vládních stran neměla zavedení systému elektronické evidence tržeb ve svém předvolebním programu. V této souvislosti je třeba zmínit, že naopak sami představitelé hnutí ANO před volbami tvrdili, že nemají v plánu zavádět registrační pokladny, ani jejich obdoby, neboť by to byla nadměrná zátěž na podnikatele. To bylo prokázáno např. nedávným zveřejněním vystoupení místopředsedkyně sněmovny Jermanové v předvolební debatě z roku 2013. Odložení účinnosti by dle mého názoru bylo zároveň vhodné i s ohledem na to, že pravicová opozice opakovaně avizovala, že EET v případě volebního úspěchu zruší. Pokud by tedy byl tento systém zaveden a následně zrušen, znamenalo by to pro značnou část podnikatelů zmařené výdaje, které by jim nikdo nenahradil. Domnívám se proto, že by bylo vhodné, aby o EET ve volbách rozhodli sami voliči, aby jednotlivé strany měly možnost se přihlásit k jeho zavedení nebo proti němu a aby již více nebylo hazardováno s osudy desítek či stovek tisíc podnikatelů, kteří jsou poctiví a měli by doplácet na zanedbatelné procento nepoctivců.
Ivo Valenta
slovácký senátor
