Patřím mezi dlouhodobé veřejné kritiky regulace prodejní doby, a proto asi nikoho nepřekvapí, když se také připojím k několika kritickým poznámkám na adresu předloženého návrhu zákona, který právě projednáváme.
Předně mě zaráží, že z projednávání této normy se v průběhu legislativního procesu stala fraška. Je to pro mě další důkaz toho, o jak absurdní návrh se jedná. Sledoval jsem projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a dohady o tom, který svátek by byl ve výčtu dnů uzavřených dveří, který zase naopak ne, jen dokládají, že zde nejde ani tak o nějakou úctu ke svátečním dnům, nýbrž o projev sociálního inženýrství toho nejhrubšího zrna. Snahu vnutit lidem nějakou subjektivní představu toho, co by měli a neměli ve své volné době dělat. Z původního návrhu po tomto jednání zbylo už jakési směšné torzo, které kdyby bylo schváleno Senátem, v praxi by fakticky nic nezměnilo.
Ve dnech, které v zákoně zůstaly, totiž většina obchodů již má dnes zavřeno dobrovolně, neboť s jejich otevřením např. kvůli příplatkům za přesčas, které musí dávat svým zaměstnancům, se nevyplácí. Zákon by tak byl nadbytečný a já jsem přesvědčen, že i tak by byl nebezpečný, protože touha po tom nakonec prosadit uzavření obchodů i o nedělích a co nejvíc zregulovat naše životy je bezbřehá. A tím, že by tento zákon existoval, byl by zde i nosič, který by se dal kdykoliv novelizovat.
Je zde snaha o to vrátit návrh do původní podoby, tedy vrátit tam onen výčet sedmi státních svátků. Přiznávám, že mi stále ale není jasné, jakým způsobem autoři tohoto návrhu došli k závěru, že to má být právě těch sedm svátků. Proběhlo snad nějaké losování? Či na základě jakých kritérií dospěli k tomu, které státní svátky mají větší váhu a zaslouží si významnější, a které méně? Opravdu tomu lze jen těžko porozumět a budu rád za vysvětlení.
Stejně tak je pro mě nesrozumitelné ono kategorizování obchodů; a vůbec kategorizování občanů jako takových. Pokud se autoři zákona zaštiťují nějakou ochranou zaměstnanců velkých obchodních řetězů, pak nezbývá, než se ptát, zda zaměstnanci menšího obchodu jsou nějak méněcenní. Zda jsou méněcenní např. řidiči hromadné dopravy, zaměstnanci médií nebo třeba elektráren. Proč také tito všichni by neměli mít o svátcích zasloužené volno? A proč právě hranice 200 m2? Právě tuto hranici považuji v souvislosti s tímto zákonem za jednu nejkontroverznějších otázek, neboť jde o diskriminaci jedné z podnikatelských skupin, která ať si o ní myslíme ledacos, má právo na stejné podmínky, jako všichni ostatní obchodníci. Navíc se domnívám, že tato hranice je další z adeptů na všemožná obcházení zákona a podvodů. Není přece nic jednoduššího než např. část prodejní plochy na státní svátek znepřístupnit pro veřejnost nebo obchod rozdělit třeba na dvě IČO a zavírat není nutné.
Závěrem snad jen uvedu, že tento zákon považuji jednoznačně za krok zpět do dob, o kterých jsem se domníval, že se již nikdy nevrátí. Velmi živě si pamatuji na léta totality, kdy jsme závistivě ilegálně sledovali západní televize, a v nich záběry z přeplněných obchodů, kde si lidé mohli koupit během 24 hodin cokoliv. Zavřené obchody jsou a navždy pro mě zůstanou symbolem hlubokého socialismu. Tehdy navíc byly tyto obchody prázdné a chudé. Ale nevyjde snad zavřený obchod nastejno? Jako by v něm žádné zboží nebylo. Přestože některé země v uplynulých letech přistoupily k regulaci prodejní doby, velmi záhy zjistily, že se jedná o opatření, které je nerozumné a které nic pozitivního nepřináší. Mohu vzpomenout např. Maďarsko, které po roce, po schválení této regulace, opět obchody o nedělích, svátcích otevřelo. Pokud třeba v Německu jsou obchody v některých dnech zavřené, neznamená to naopak pro náš trh minimálně v příhraničních oblastech určitou konkurenční výhodu? Na předloženém návrhu zákona zkrátka neshledávám žádné pozitivum a domnívám se, že jeho schválením v jakékoliv podobě bychom otevřeli dveře dalším ještě absurdnějším zákazům, které nejsou ničím jiným než onou cestou do otroctví. Především proto navrhuji také, jako můj předřečník, zamítnutí tohoto zákona a prosím o podporu mého názoru.
Děkuji.
