Do této kategorie, jak známo, spadá krom jiného také problém zneužívání sociálních dávek, vyplácených na bydlení osob, které nejsou schopny si jej zajistit z vlastních prostředků, tzv. kšeftování s chudobou. To provozují majitelé ubytoven a levně pořízených bytů v různých chudých lokalitách, za jejichž pronájem těmto lidem inkasují ze státního rozpočtu nemalé finanční prostředky.
Kšeftování s chudobou není žádným novým fenoménem. Naopak, jedná se o problém, se kterým se náš sociální systém potýká již řadu let a který se i přes mnohé pokusy a legislativní iniciativy minulých vlád či skupin zákonodárců, včetně senátorů, bohužel stále dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit. Tím spíše je pro mě zklamáním, že současná vláda nebyla dosud schopna za bezmála 3 roky svého působení udělat v této otázce nějaký zásadnější posun kupředu a fakticky stále přešlapuje namístě. Navíc se navenek zdá, že v rámci vládní koalice levá ruka příliš neví, co dělá pravá, když pod gescí ministryně práce a sociálních věcí vznikla nejdříve koncepce sociálního bydlení, nyní by měl v návaznosti na ni vznikat nový zákon o sociálním bydlení a zároveň s tím zde ministr Dienstbier předkládá vlastní návrhy a hledá své vlastní recepty.
Ačkoliv zmíněný návrh nového zákona o sociálním bydlení měl být vládou schválen již v první polovině letošního roku a měl dle původních představ platit od ledna 2017, teprve v těchto dnech se jednotlivé rezorty, které mají k této problematice co říci, složitě dohadují o jeho parametrech. Schválení této normy, která by mohla problém kšeftování s chudobou vyřešit, je tak v nedohlednu. Dokonce šéf poradců předsedy vlády Vladimír Špidla v uplynulých dnech přiznal, že tento zákon velmi pravděpodobně nebude platit ani od posunutého termínu – pololetí roku 2017 - a lze tak velmi snadno pochybovat, zda na něj s ohledem na blížící se volby v tomto volebním období vůbec dojde.
Parazitování na tíživé životní situaci sociálně slabých a vysávání státního rozpočtu prostřednictvím jejich ubytovávání považuji za jeden z nejhorších nešvarů dnešní doby. Jsem si vědom toho, že lidé, kteří lacino přišli k velkým ubytovnám či hromadně skoupili panelákové byty na okrajových sídlištích a masově v nich poskytují ubytování chudým rodinám, aby mohli čerpat jejich příspěvky na bydlení, možná neobchází zákon a jen umně využívají toho, že je jim toto jednání umožněno. Věc má ale samozřejmě především morální rovinu a ta je velmi pochybná.
Ačkoliv si současná vláda vytkla boj s kšeftaři s chudobou jako jednu z hlavních priorit a ačkoliv předložila v roce 2014 návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který vyřešil alespoň to, aby doplatek na bydlení nebyl již vyplácen podle počtu osob, ale na bytovou jednotku jako takovou, jak je doloženo ve zmíněném materiálu z pera ministra Dienstbiera, tento byznys bohužel v naší zemi stále kvete. A nelze než konstatovat, že se tak děje právě v důsledku laxního přístupu vládní koalice, která ač vytvořila k této otázce již mnoho koncepčních dokumentů či monitorovacích zpráv, s rázným řešením nebyla dosud schopna přijít. Vzhledem k tomu, že řešení této problematiky je dle mého názoru snazší a vhodnější právě z úrovně vlády, jsem přesvědčen, že by se konečně mělo přestat jen mluvit a přistoupit k činům. Další odsouvání tohoto problému a jeho přehlížení již není možné tolerovat.
Ivo Valenta
slovácký senátor
