Zdá se však, že silní regionální hráči, jako je Rusko, Turecko a Írán, k sobě našli cestu a jsou spolu schopni jednat. To dává slušnou šanci ke klidu zbraní mezi Asadovou armádou a bojovníky, které v Sýrii podporuje Turecko, a také pro udržení budoucí integrity Sýrie. Příměří má platit od dnešní půlnoci.

To uvolní syrské armádě ruce při útoku na pozice Islámského státu ve středu státu a na východě Sýrie. Tedy v polopouštních a pouštních oblastech, ale současně také v oblastech, kde se nacházejí poměrně vydatná naleziště ropy.

USA, zdá se, ponechávají zatím operacím Ruska i Turecka v syrském prostoru volnou ruku a Rusko a Turecko se snaží využít co nejvíce období do nástupu nové americké administrativy prezidenta Trumpa. Pokud by ovšem byl D. Trumpovi postup Ruska a Turecka proti mysli, jistě by se již slovně ohradil. Zdá se, že Obamova administrativa pochopila, že nemá smysl se v celé věci příliš angažovat, a to je jen dobře.

Pokud dané příměří v Sýrii vydrží, mohou se zúčastněné strany následně sejít v kazašské metropoli Astaně k politickým jednáním o budoucí podobě Sýrie. Nepůjde zřejmě ani tak o osud B. Asada, protože ten získal legitimitu nejen volbami před rokem a půl, ale zejména na bojištích Sýrie. Silnější figura na syrské politické šachovnici prostě není, a pokud státy, které v Sýrii měly a mají své politické zájmy, nechtějí docílit chaosu v této zemi, nepochybně musí jeho roli v mírovém uspořádání respektovat.

Smutná role v mírovém uspořádání připadá EU a také evropským velmocím Francii a Velké Británii. S nimi se nikdo nebaví… Mělo by to být velké poučení pro představitele EU, jak se vyhnout při příštích možných konfliktech politice prováděné ve vleku a s nápovědou USA.

Evropa zkrátka musí formulovat svou zahraniční politiku a svůj přístup k řešení každého ze světových problémů.