Sociální demokracie není v dobré kondici. Trajektorie volebních výsledků a podpory veřejnosti podle průzkumů veřejného mínění v posledních šesti letech s negativní kulminací v posledních třech volbách směřuje významně pod patnáct procent. Pokud má dojít ke změně a ČSSD se má stát alespoň druhou nejsilnější stranou ve volbách, se ziskem nějakých 15–18 % hlasů, musí změnit mnohé, a nejlépe všechno. Jinak se bude ve volbách dívat na záda nejen hnutí ANO, ale také lidovcům aliančně spojeným se Starosty.
Musí postavit v každém kraji skvělé kádry na první dvě místa kandidátky do poslanecké sněmovny (na více uchazečů nežli dva se pravděpodobně nedostane ani ve větších krajích). Musí postavit atraktivní a účinný volební program, který by rozšířil její voličskou základnu. Aby kromě nostalgiků po starých volebních výsledcích a starých velkých činech, a těch, kteří jsou závislí na sociálním zákonodárství, se ČSSD stala skutečnou všelidovou a moderní stranou. Tedy všelidovou v tom smyslu jako tomu bylo v letech 1996 – 1998 a 2005 – 2010.
Kromě toho musí strana zásadně změnit také přístup k marketingu. Pryč je čas bombastických volebních kampaní. Na to bude mít finance jen A. Babiš. Ale to nemusí mnoho znamenat. Je potřeba se vrhnout na sociální sítě. I s menšími finančními prostředky, než má konkurence, jak v letech 2008 a 2012 ukázal v prezidentské volbě B. Obama a jak ho loni napodobil D. Trump, lze vyhrávat volby. Je zkrátka dobré se soustředit na vedení volební kampaně prostřednictvím sociálních sítí.
Krátké tweety D. Trumpa vyvolaly často velmi kontroverzní reakce těch největších amerických médií. A tedy zajistily Trumpovi zdarma potřebnou publicitu. A stejným způsobem musí postupovat i ČSSD. Je dobré, aby si hlavní volební manažer uvědomil, jakým směrem je potřeba jít. A tento směr nekompromisně prosazoval také ve vztahu k vedení ČSSD.
ČSSD bude mít s ohledem na padající volební výsledky a tedy výrazně menší počty mandátů poslanců. senátorů a zastupitelů krajů v posledních letech méně finančních prostředků na vedení volební kampaně. S ohledem na mediální neviditelnost některých „vedoucích“ osobností strany: Starec, Arnoštová, Marksová ad., se nebude dostávat do centrálních médií ani v té míře, jako se tam dostávají představitelé jiných politických stran, především z hnutí ANO.
Nezbývá než doufat, že v průběhu následujících devítiměsíců nepřijde rozhodnutí Nejvyššího soudu, na základě kterého bude rozhodnut, alespoň pro tu chvíli, soudní spor s advokátem Altnerem. Pokud soud rozhodne, že ČSSD je povinna uhradit část toho, k čemu ji odsoudil soud nižšího stupně, bude to pro ni znamenat velmi vážné problémy finanční. Ale také problém pro věrohodnost ČSSD mezi voliči.
Hlavní volební manažer ČSSD bude také muset na vedení strany tlačit, aby nekompromisně dodržovalo, a to účelově nejen v těch devíti měsících do voleb, stanovy strany v té jejich části, kdy se hovoří o presumpci viny. Ta je principem, který zdaleka není překonaný. Jeho uplatňování, alespoň v západní Evropě zcela běžné, posiluje důvěru veřejnosti v politickou stranu, která ho uplatňuje. Shnilých jablek je třeba se důsledně zbavit. A ti lidé, u nichž se prokáže, že jejich obvinění byla lichá, mají plné právo se do politiky plnohodnotně vrátit.
Hlavní volební manažer prostě může být tou figurou, která rozhýbe celou stranu v chaotickém procesu, kterým je, zejména v její závěrečné části, volební kampaň.
Sám Jan Birke si musí říci, zda na to, přes proklamace, které dnes médiím dává, bude stačit zdravotně, mentálně, intelektuálně, emočně i jinak. Osobně nechci vynášet žádné definitivní soudy. Čas ukáže, zda to, co si myslím, je oprávněné, či nikoliv.
