Není přeci možné očekávat, že se stejnými (anebo prakticky stejnými) osobami, s jakými nyní strana dosáhla tragického volebního neúspěchu, bude moci být za rok v komunálních a doplňovacích volbách úspěšná. To prostě není možné a kromě toho mají procesy v politice svou dynamiku.
Pokud strana čtyři roky padá a padá, pokud jde o její volební podporu, nelze očekávat, pokud totálně nezmění vše, anebo aspoň ty nejpodstatnější věci, a především stranického lídra, že dojde ke změně k lepšímu. Naopak. Pokud si veřejnost vyhodnotí situaci po volebním sjezdu ČSSD v únoru tak, že nedochází k podstatné změně ve vedení strany, ale ve vedení zůstává stejný typ politiků jako byli ti dosavadní a nezmění se zásadním způsobem ani program a jeho prezentace, může dojít ještě k hlubšímu poklesu preferencí ČSSD.
Ta tendence, trajektorie vývoje volební podpory ČSSD, je řadu let sestupná. A řada voličů ČSSD nyní volila z jakési setrvačnosti. Teď mohou dojít k názoru, že to již nemá smysl. Už proto je potřeba brát celou věc s plnou vážností. Stejně tak, zdá se, si někteří činitelé ČSSD prostě neuvědomují, k jakému nárazu do života strany dojde v důsledku poklesu výnosů za volební hlasy, poslanecké mandáty i příspěvku na činnost.
V příštích čtyřech letech půjde o pokles o cca 185 milionů korun, tedy o cca 46 milionů korun ročně. A to bude citelný zásah do stranických financí, limitující samozřejmě také možnosti budoucích volebních kampaní.
A je nejvyšší čas změnit přístup také v kauze Altner. Před rokem a půl jsem vedení strany nabídl určitou změnu postupu v této záležitosti s mým osobním angažmá v celé věci. Bylo to zcela bez odezvy Nikdy není pozdě na správná rozhodnutí...
Pokud by snad došlo u Nejvyššího soudu v této kauze k rozhodnutí zaplatit nějakou částku, mohlo by to mít pro budoucnost strany zcela fatální důsledky. Také z tohoto hlediska by všichni funkcionáři ČSSD měli být velmi obezřetní a měli by si být vědomi své velké odpovědnosti za budoucnost této strany a hledat mezi sebou ty nejlepší a nejschopnější, jinak bude seriál volebních porážek pokračovat až do úplného sebezničení.
Představa některých funkcionářů, že teď už bylo dosaženo dno volebního výsledku a bude to už jen a jen lepší, se nezakládá na reálných předpokladech. Dno v politice totiž neexistuje.
