Žijeme zkrátka v době, kdy české hospodářství zažívá konjunkturu. Česká ekonomika je přitom ve svém rozvoji limitována počtem kvalifikovaných pracovních sil a zdá se, že technologická revoluce a robotizace probíhá pomaleji, nežli by bylo žádoucí. Produktivita práce prostě neroste tak rychle, jak by bylo potřeba, a zavádění moderních technologií neuvolňuje významnější počty pracovních sil tam, kde by byly potřeba. České národní hospodářství přitom zdaleka nevyužívá všech růstových faktorů, které by využívat mohlo.
Sobotkova vláda po celou dobu své existence dělala politiku podpory spotřeby obyvatelstva tlakem na růst mezd jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru a zvyšováním důchodů. Celková atmosféra v české ekonomice se především díky Sobotkově vládě zásadním způsobem mění. Lidé začali více utrácet a v tomto roce oživil své výdaje i veřejný sektor.
Řekněme si ale otevřeně, že pokud jde o veřejný sektor a na něj navazující stavebnictví, zdaleka nejsou využity všechny možnosti a stále vázne příprava velkých veřejných investic, zejména liniových staveb. Na novém ministru dopravy bude záležet, a doufejme, že to bude někdo jiný než Dan Ťok, zda se podaří urychlit výstavbu především dálniční sítě a sítě silnic I. třídy. Stejně tak se zatím nedaří podstatněji čerpat peníze z evropských fondů. Kdyby čerpání peněz z evropské finanční perspektivy na léta 2014–2020 bylo pravidelné a optimální, znamenalo by to přírůstek dalších nejméně 2 až 2,5 % HDP.
Vláda neudělala nic pro rozvoj výstavby komunálních, družstevních a sociálních bytů. Neuvedla v život žádné nové programy bytové vystavby a neměla v tomto ohledu ani žádný zřejmý cíl. Například postavit deset tisíc těchto bytů ročně. Deset tisíc bytů může být kolem dvaceti miliard korun, což je opět 0,5 % růstu HDP, a hlavně je to práce pro firmy v krajích a místech regionálního významu.
Příští vláda by zkrátka měla mít ambici minimálně udržet tempo hospodářského růstu, které koneckonců může ještě posílit ekonomická diplomacie prezidenta a vlády.
Součinnost výkonné moci, vlády a prezidenta, podpořila vysoký růst českého exportu do Číny v tomto roce. V prvním pololetí tohoto roku se hovořilo o nárůstu až o 30 %. A to stejné by bylo možné očekávat, i když ne s takovou razancí, také v nárůstu vývozu do Ruska po zrušení sankcí. Zahraničních obchod může být tedy faktorem, který urychluje hospodářský růst.
Celkové perspektivy české ekonomiky jsou tak dobré, že už někteří opatrníci hovoří o jejím přehřívání. Dobré také je, že poměrně rychle posiluje koruna, přestože ČNB od listopadu 2013 do dubna 2017 vytiskla více než 2 biliony korun a vyměňovala je tyto peníze za eura, aby uměle udržela slabý kurz koruny. Cílem jakékoli příští vlády musí být posílení koruny až na 18–20 korun za euro, tak aby lidé v okamžiku přijeti eura nebyli okradeni na svých úsporách, mzdách a důchodech.
