Prostě už proto, že 7,3 % hlasů je debaklem naprosto monumentálních rozměrů. Zdá se, že až na úřadujícího předsedu strany Chovance si málokdo z vedoucích činitelů ČSSD uvědomuje, co to všechno znamená. Jiná věc ale je, zda je M. Chovanec schopen bouchnout do stolu a říci: „Tak to bude.“
Problémem jsou také postoje vedoucích funkcionářů strany, z nichž řada uvažuje, jak se zapojit do nového vedení ČSSD. Většina viníků katastrofy (až na ministryni Marksovou Tominovou) bude zastoupena v současném sociálně demokratickém poslaneckém klubu. Budou tak bezprostředně ovlivňovat politiku ČSSD a je velmi důležité, aby respektovali budoucí vedení ČSSD. Z tohoto hlediska by bylo velmi vhodné, aby budoucí vedení ČSSD získalo mandát co nejširšího okruhu členů ČSSD. Představovat si, že volby na sjezdu budou prefabrikované tak jako např. letos v březnu, je nejjistější cestou do pekel.
Zcela nejdůležitější ovšem je, aby byl v přímé volbě zvolen nový předseda ČSSD. Stanovy sociální demokracie jsou však natolik zbyrokratizované a rigidní, že už by to bylo možné jen za situace velmi široké dohody všech regionů ČSSD. V některých regionech si funkcionáři ČSSD na středním a nižším stupni velmi dobře uvědomují potřebu totální změny. A to především změny personální.
Méně již však hovoří o potřebné změně programové. Zdá se, že nezbytné personální změny provedli především v ČSSD v Moravskoslezském a Jihomoravském regionu. A to je dobře. To jsou dva velmi silné regiony. Představa jiných funkcionářů v jiných krajích, že se zakopou ve svých funkcích v regionu a močálem kalným se pojede dál, jakoby volebního výsledku z října ani nebylo, ovšem, zdá se, převládá. Těžko si ale představit, že se starými funkcionářskými kádry bude možné dělat novou politiku a bude tedy možné získat zpět důvěru veřejnosti. Taková představa je vlastně z říše science-fiction.
Do čela Jihomoravské ČSSD se nově postavila Naděžda Křemečková a starý podpůrce B. Sobotky Mitrofanov v Právu hned zdůvodňuje, proč by vlastně Sobotka se 14,76 % preferenčních hlasů na kandidátce měl v Poslanecké sněmovně zůstat a co že si to ta předsedkyně Jihomoravské ČSSD s 3,7 % preferenčních hlasů vůbec dovoluje vyskakovat. Mimochodem, 3.7 % hlasů pro začínající političku (nikdy předtím nebyla moc vidět) není vůbec špatné. A, upřímně, odešel jsem z vedení ČSSD po vítězných volbách s volebním výsledkem více než trojnásobně přesahujícím výsledek, kterého dosáhla ČSSD nyní. Měl jsem v Ústeckém kraji, který je co do počtu voličů podstatně menší než Jihomoravský kraj, přes 19 tisíc preferenčních hlasů (Sobotka měl 7272 hlasů). Nevzpomínám si ale, že by pan Mitrofanov tehdy plakal.
Požadavek jihomoravských sociálních demokratů, aby Sobotka odešel ze Sněmovny, a vyvodil tak osobní odpovědnost za volební výsledek, určitě není politicky korektní. Ale je pochopitelný. Sobotka si vytvořil poslanecký klub k obrazu svému a většina dnešního klubu patří k vyznavačům jeho nedůrazné a impotentní politiky. Pokud v poslaneckém klubu zůstane, nic se nezmění. Leda by v čele strany stála opravdu silná figura, která by Sobotku silou své osobnosti donutila, aby pracoval alespoň tak dobře jako v letech 2005–2010. Pokud jde o J. Tejce, jeho odchod z ČSSD považuji za špatný a budu s ním o tom ještě osobně mluvit. Důvody, které ho podle jeho slov vedly k odchodu, však plně chápu.
Nejde o to, se dnes pustit do stranické genocidy těch, kteří svou politikou způsobili volební superdebakl. Ale v zájmu ČSSD by tito lidé měli ustoupit do pozadí a měli by být plně k dispozici, zejména pokud jsou poslanci Sněmovny, novému vedení a být připraveni k totální změně linie stranické politiky. Pokud ale ke změně politiky, osob a obsazení ve vedení ČSSD nedojde, bude se tato strana v komunálních volbách za rok pohybovat na volebním výsledku někde kolem 3–4 %. Při volbách do Senátu pak bez potřebných a rychlých změn může obsadit tak maximálně dva ze třinácti současných mandátů…
