1. Babišova vláda je minoritní, a i když by získala více nebo méně podivným způsobem podporu Sněmovny, tato podpora by se opírala o jeden krajně nestabilní a nejistý politický subjekt, kterým je Okamurovo SPD. Tak, jak se Okamurovi v předchozí Sněmovně rozpadla jeho někdejší politická formace, může se rozpadnout i jeho nová strana. A jistě není v zájmu země, aby vláda byla nestabilní…
2. Pokud by vláda vznikla na bázi podpory hnutí ANO, komunistů a SPD, byl by to rovněž velmi špatný signál zejména pro EU. Česká republika by se ihned dostala do řad potížistů EU typu Polska a Maďarska. Jít prakticky proti všem však určitě není v našem národním zájmu. S takovýmto postupem Češi nikdy ve svých dějinách skutečnou díru do světa neudělali.
3. Vláda je personálně velmi nevyrovnaná. A nikdo se nepodivuje například nad tím, že dosavadní ministryně pro místní rozvoj Šlechtova přechází bez jakékoliv znalosti a odborné průpravy na ministerstvo obrany. Chápu, že Babišovi do vlády, která vypadá, že je v zásadě na jedno použití, nepůjdou skutečně silné a zajímavé osobnosti. Ale tato jeho vláda je silným zklamáním pro každého, kdo politice v Česku věnuje alespoň okrajově svou pozornost. Blouznění o tom, že tato vláda může získat důvěru větší části voličů, nežli je množina voličů hnutí ANO, a tedy být populární, je opravdu jen blouzněním.
4. Vláda se zatím neobtěžovala s tím, aby předložila svůj vládní program. Doufejme, že tak v krátké době učiní, aby si veřejnost mohla vytvořit názor, zda je tato vláda kvalifikovaná a zda vůbec chce „makat“. Některé přísliby, které ministři dávají při svých, často prvních, veřejných prohlášeních, jsou mimo program hnutí ANO, se kterým toto hnutí získalo ve volbách téměř 30 % hlasů voličů.
5. Zatím to vypadá, že se tato vláda bude soustřeďovat pouze na rutinní se vládnutí a nic víc. I to ale může silně drhnout. Ve vládě je převážná část lidí bez významných zkušeností ve veřejné správě a samozřejmě ve vládě. A to je pochopitelně velmi vážné. Například pro ministra Stropnického může být přechod na resort zahraničních věcí opravdu velmi problémový. Nejedná se tedy jen o jednu členku vlády, která zrovna nevypadá, že by si dokázala s problémy svého rezortu poradit.
Také prezidentova vyjádření o mandátů vlády bez důvěry jsou poněkud svévolným výkladem ústavy a ústavního pořádku. Taková vláda by měla být poměrně střídmá ve svých činech, tedy až do doby, než získá podporu Poslanecké sněmovny. Stejně tak předpokládám, že tato vláda nebude až do získání důvěry Poslanecké sněmovny personálně řádit ve státních firmách. A mandát vlády bez důvěry prostě nemůže trvat nekonečně dlouho. Přepokládám tedy, že ihned po prezidentské volbě se M. Zeman zhostí své role, která mu podle ústavy náleží, a znovu pověří A. Babiše úkolem sestavit novou vládu. A. Babiš pak začne jednat s těmi, se kterými by bylo možné vytvořit koaliční vládu. Tedy buď s ODS, anebo se sociálními demokraty a křesťanskými demokraty…
