Takzvaná velká protikorupční revoluce, která mimochodem otevřela hnutí ANO cestu k moci, zahájila něco, co jsme předtím neznali: kriminalizaci politických rozhodnutí, a to politických rozhodnutí, která byla učiněna ve sboru. Všichni víme, že politická rozhodnutí jsou často rozhodnutí, kdy nevybíráme to ideální, ale kdy rozhodujeme mezi špatným a ještě horším. Pak vždycky někdo přijde: Vy jste nevybrali to nejhorší, vy jste vybrali to špatné, ale protože je to pořád špatné, tak my vás budeme stíhat. A to byl případ jak pana docenta Svobody, tak paní ministryně Parkanové, tak paní kolegyně Kailové, a proto jsem se jich tady tolik zastával a vždycky budu zastávat. A dopředu chci říct, že až bude za něco podobného stíhán pan poslanec Růžička z ANO, že budu stejně vášnivě proti, protože on učinil ve sboru politické rozhodnutí, za které je teď kriminalizován.

To není případ Čapího hnízda. To nebylo politické rozhodnutí. Tam si prostě někdo přivlastnil 50 milionů, o kterých se policie domnívá, bylo z peněz, které si přivlastňovat neměl. I v případě kolegů, kteří byli citováni, státní zástupce sám říká, že není pochyb o tom, že se ty osoby neobohatily. Tady je prostě podezření, že někdo ukradl 50 milionů. Ty si jednoznačně vzal a ty použil pro své soukromé účely. Jestli to byl nebo nebyl trestný čin, to může rozhodnout jenom nezávislý soud, ale my bychom tomu vyšetření bránit neměli. Tak mezi tou kriminalizací kolektivních politických rozhodnutí a soukromým obohacováním je ta hranice v mém svědomí, kterou budu držet dál, a jsem přesvědčen (předsedající upozorňuje na čas), že postoj je stále stejný.