Je mi skutečně ctí, že mohu jménem předkladatelů, členů klubu sociální demokracie, vám předložit návrh zákona o zálohovaném výživném. Nejdříve mi dovolte, abych řekla pár obecných slov, dále pár čísel, která nastíní to, o jaký problém se jedná, poté představila principy tohoto návrhu, a pak vás požádala o podporu.
Smyslem zákona, který je opakovaně sociální demokracií předkládám, návrhu zákona o zálohovaném výživném, je pomoci dětem z neúplných rodin, kterým stát není schopen zajistit vymahatelnost jejich práva, práva na výživné. Jde nám o děti a jde nám právě o onu vymahatelnost práva.
Statistika říká, že v České republice je 180 tis. rodičů samoživitelů, a třetina z nich je na hranici chudoby. Ve výhradní péči matky je 90 % dětí. V roce 2015 pak bylo z trestného činu zanedbání povinné výživy obžalováno 10 056 osob a odsouzeno bylo 8 157 osob. Každá šestá samoživitelka trpí těžkou chudobou, materiální deprivací. Šance, že do ní upadne, je pak takřka čtyřikrát vyšší než u domácností bez dětí. Tady je důležité pro nás i srovnání s Evropou, kde je tady tato negativní šance, že matka samoživitelka upadne do těžké chudoby, materiální deprivace, dvakrát menší.
Většina samoživitelek, jak uvádí výzkumy klubu samoživitelek, si nemůže dovolit nenadálý výdaj okolo 10 tis. korun. To uvádí i statistický úřad. A výzkum klubu samoživitelek říká, že každá čtvrtá matka si nemůže dovolit pravidelně kupovat ovoce a zeleninu. A mohli bychom pokračovat. V roce 2016 pak bylo ohroženo příjmovou chudobou v České republice 247 tis. osob ve věku do 15 let. Přeložím do češtiny, prostě 247 tis. dětí žije v chudobě.
Ještě je potřeba dodat, že průměrný dluh na výživném činí 90 tis. korun a 36 měsíců, tedy tři roky trvá jeho vymáhání. Průměrná výše výživného se pak udává 2 532 korun, a je to údaj za rok 2015. Já znám konkrétní případ, kdy dluh na výživném činí 700 tis. korun a ten dluh se táhne několik let. Ze svých praxí, kdy se na nás občané obrací o pomoc, jako na poslance nebo senátory, všichni víme, že stejně jako u domácího násilí nelze říci, že neplatiči by se rekrutovali jenom ze sociálně slabých rodin, že tedy jsou to lidé, kteří prostě na to výživné nemají a platit ho tedy nemohou.
Kolegyně a kolegové, na nás je nenechat trpět děti a zajistit vymahatelnost jejich práva, protože to je právo dítěte. Tyto případy, o kterých jsem mluvila, v mnoha zemích Evropy řeší právě zálohovaným výživným. Specifické zákony jsou v Belgii, Německu, Norsku, Rakousku, Slovensku. Institut zálohovaného výživného je také ve Francii a Švýcarsku.
A teď, když dovolíte, principy návrhu, který předkládám za sociální demokracii.
Zálohované výživné bude náležet oprávněným osobám, kterým není hrazeno soudem stanovené, či schválené výživné. A to za jasných zákonem předem stanovených podmínek. Jedná se především o podmínku existence exekučního titulu, na základě kterého není povinným rodičem ve stanoveném termínu vyživovací povinnost plněna vůbec, či je plněna pouze částečně. To znamená, že výživné není placeno rodičem, který má dítě svěřené do péče, anebo je to zálohované výživné placeno jenom částečně. Tedy buď ne v plné výši, nebo jen každý druhý měsíc, či podobně.
Povinným rodičem se pro účely tohoto zákona pak rozumí ten, komu byla na základě pravomocného rozhodnutí soudu, či soudem schválené dohody rodičů, stanovena vyživovací povinnost. Další podmínkou bude splnění rozhodného příjmu v rodině, kdy příjem oprávněné osoby a společně posuzovaných osob nesmí být vyšší, než 2,7 násobek životního minima žadatele a společně posuzovaných osob. Zálohované výživné bude náležet ve výši určené dle pravomocného rozhodnutí soudu, či dle soudem schválené dohody, nejvýše však ve výši 1,2 násobku životního minima dítěte. Což odpovídá průměrné výši soudně stanovovaného výživného v České republice.
Pokud povinná osoba bude plnit vyživovací povinnost pouze částečně, bude výše zálohovaného výživného stanovena tak, aby součet zálohovaného výživného a částečné úhrady soudem uloženého výživného byl ve výši soudem uloženého výživného, avšak zároveň nepřesáhl 1,2 násobek částky životního minima oprávněné osoby. Poskytnutím zálohovaného výživného přejde právo oprávněné osoby na výživné na stát a to do výše poskytnutého zálohovaného výživného.To zase znamená, že dluh nebude vůči vlastnímu dítěti, ale dluh bude vůči státu.
Pohledávku výživného, která přešla na stát, bude následně vymáhat krajská pobočka úřadu práce, přičemž k vymožení pohledávky podá návrh na soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuční návrh. Stát tedy sám bude vymáhat poskytnuté částky zálohovaného výživného od povinné osoby a to za využití stávajících nástrojů výkonu rozhodnutí. Buď soudním výkonem rozhodnutí, či exekučním řízením.
V případě, kdy bude v rámci již probíhajícího výkonu rozhodnutí zjištěno, že povinný žádným majetkem nedisponuje a na zálohované výživné tudíž již nebude nic vymoženo, bude výplata zálohovaného výživného zastavena. Je zde tedy striktně promítnut požadavek zálohovanosti dávky.
Vzhledem ke skutečnosti, že dle ustanovení § 196 zákona číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník platí, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat, nebo zaopatřovat jiného po dobu delší, než čtyři měsíce, dopouští se trestného činu zanedbání povinné výživy, budou krajské pobočky úřadu práce podávat orgánům činným v trestním řízení podnět k zahájení trestního stíhání povinné osoby. Dá se tedy předpokládat, že nejen, že návrh pomůže aktuálně dětem, ale dřív, nebo později také významně zlepší platební morálku v této oblasti. A o tom já osobně jsem velmi přesvědčena.
Závěrem mi paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, dovolte ještě dopředu reagovat na námitky, které jsem slyšela při těch mnohých debatách, které jsme na téma zálohované výživné již vedli. Námitka první. Zavádíte další sociální dávku. Z pohledu části administrace a zakotvení v právním systému a z pohledu dítěte jistě. Můžeme to považovat za speciální sociální dávku. Z pohledu výdajů státu tomu však tak není. V ideálním případě by se totiž všechny takto vydané peníze měly státu vrátit. Záloha je vyplacena dítěti. Zaplatit to musí povinný rodič.
Některé země povinnému rodiči dokonce účtují, navyšují pohledávku vůči němu o náklady spojené s administrativou, vyplacením zálohovaného výživného a vymáhání dávky. Toto náš návrh zatím neobsahuje. Ale já se přiznám, že bych se tomu vůbec nebránila.
Další replika, kterou jsme slyšeli. Mnozí povinní rodiče prostě nemají z čeho výživné platit. To je nesmysl. Je-li stanoveno výživné, tak to má vždycky z čeho povinný rodič zaplatit. Musíme si uvědomit, že výši výživného stanovuje soud, anebo soud potvrzuje dohodu rodičů. To znamená, že vždycky musí mít povinný rodič z čeho zaplatit, protože jinak by mu soud nemohl to výživné a v takové výši, v jaké bývá, takto stanovit. Soud samozřejmě při stanovování výše výživného také zkoumá výši příjmů a majetkovou situaci povinného rodiče.
Další replika, kterou jsme slýchali v těch debatách, byla, že vymahatelnost je malá a že chceme přebírat odpovědnost jako stát za neplatiče. Já jsem přesvědčena o opaku. Stát tím, že bude dluh vymáhat, nutí povinné rodiče k odpovědnosti. A je povinností státu, podle mého názoru, a nejen mého, zajistit vymahatelnost práva. Další protiargument jsem slyšela, že to bude zneužíváno. To není jak zneužít. Povinný rodič samozřejmě velmi snadno prokáže, že výživné zaplatil.
Ještě další argument byl, že zatížíme úřady práce. Dámy a pánové, a o co jiného by se stát a úřady měly starat, co by měly dělat, když by neměly pomoci těm nejpotřebnějším, kterými jsou děti, které se sami o sebe postarat neumí?
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Prosím nehledejte nyní muchy na tomto návrhu a neříkejte, jak to nejde. Myslete na ty desítky tisíc dětí, které strádají, protože táta a máma neposlali výživné. Zkuste si představit, že na poště zjistíte, že peníze, s kterými jste počítali, protože žijete od výplaty k výplatě, nepřišly. A vy svému čtyřletému dítěti musíte říct, dneska mlíčko a rohlíky koupit nepůjdem, protože peníze nedošly.Tenhle příběh jsem si nevymyslela. Ten jsem na té jedné z pražských pošt zažila.
Žádám vás proto, kolegyně a kolegové, o podporu návrhu a propuštění tohoto návrhu do druhého čtení. A za sebe i za kolegy a kolegyně, za které to v této chvíli předkládám, ze sociální demokracie, říkám, že jsme připraveni bavit se o parametrech tohoto návrhu. Že jsme připraveni tento návrh upravit tak, aby pomohl dětem, aby zlepšil životy neúplných rodin a aby byl i pro vás akceptovatelný.
Děkuji předem za podporu.
