Mám takové doporučení pro pana poslance Bláhu, ctěného kolegu, že možná by bylo fajn, kdyby se někdy přihlásil do rozpravy normálně se svým diskuzním příspěvkem a neměl čtyři faktické připomínky během deseti minut. To mně připadá jako trošku zneužívání toho institutu.
Nicméně chci se vrátit k meritu věci a k tomu, co tady říkal zástupce předkladatelů, přistupme k tomu rozumně. Já jsem pro. Jediný rozumný přístup je to zamítnout už v prvém čtení a nehrát si s tím.
Předkladatelé si protiřečí. Na jedné straně argumentují tím, že naši lidé pracují příliš mnoho ročně v hodinách nebo měsíčně v hodinách, a současně navrhují prodloužit dovolenou. Co to znamená pro ty firmy? Výpadek těch pracovníků budou muset nahradit ti, kteří dovolenou nemají a nebudou ji čerpat. To znamená, co se stane? Zvýší se jim počet hodin, které budou v práci, nebo, to je druhá možnost, komunisté volají po snížení výkonu české ekonomiky. To je druhá možnost. Já bych doporučoval všem předkladatelům, aby se někde zašli - já vím, že to je pro ně složité, protože to není pro ně úplně přátelské prostředí - zeptat do malých firem, jak to funguje, co to udělá v malých firmách. Ano, v těch největších firmách dneska to už mají velmi často jako benefity, tam si s tím poradí, ale v těch malých firmách je to mnohem složitější.
Současně stát ukládá nesmyslně krátké lhůty na plnění povinností firem vůči státu. Mé oblíbené kontrolní hlášení a pět pracovních dnů, do kdy musíte zareagovat v případě, že je nějaká administrativní chyba v kontrolním hlášení. Co to znamená pro malou firmu, kde je jeden účetní nebo jedna účetní? Nemá šanci tato účetní dostat dovolenou mezi pětadvacátým každého měsíce a druhým nebo třetím následujícího měsíce, protože se čeká, pokud náhodou nepřijde upozornění z finančního úřadu, že je nějaká drobná chyba v kontrolním hlášení.
Současně ty samé účetní, nebo ti sami účetní nemají šanci dostat dovolenou mezi prvním a desátým, protože velmi často ti sami zpracovávají mzdy. To znamená teoreticky prostor vůči povinnostem, vůči státu se pro tyto lidi zkracuje na někde mezi jedenáctým, někde dvanáctým a pětadvacátým. Ale to zase není pravda, protože pětadvacátého se podává DPH pro kontrolní hlášení.
Takže v těch malých firmám je to úplně nejsložitější plnit povinnosti vůči státu díky těmto krátkým termínům, pravidelně opakujícím se. A tady je návrh, který to těmto firmám nesmírně zkomplikuje a říká se, že to je ve prospěch zaměstnanců. To není žádná pravda. Malé firmy jsou základem české ekonomiky. Jsou to ti, kteří nehledají daňové úlevy a investiční pobídky v okolních státech. Jsou to ti, kteří neodejdou do jiných států, kteří zabezpečují především ty základní služby, které potřebují naši občané.
Už tak vnímáme devastující dopad EET na služby, zejména na venkově. Jasně, ve velkých městech ten problém není, ale na venkově to je. Ten návrh si nezaslouží, abychom o něm dále debatovali. A všichni ti, kteří věříte, že to pak neschválíme ve třetím čtení, tak vám říkám, nevěřte tomu. Dneska je pravý čas ten návrh zamítnout. Ale kdyby náhodou ten návrh neprošel a kolegové, zejména z levice velmi rádi mluví o sociálním dialogu, jak je třeba, aby se ti sociální partneři domluvili, nic proti tomu. Nijak to nezpochybňuji ani neomezuji (?). Tak já dám procedurální návrh, abychom přerušili - a poprosím, abychom ani o něm nehlasovali bezprostředně, ale třeba až po návrhu na zamítnutí, abychom přerušili projednávání tohoto návrhu zákona v prvním čtení do doby, než s tímto návrhem vyjádří souhlas celá tripartita. Všichni sociální partneři. Protože já jsem mluvil se zástupci zaměstnavatelů a ti jsou ostře proti. Ti jsou ostře proti.
Takže buď platí sociální dialog vždycky, nebo nikdy. Nemůže to být někdy. Když byla Hospodářská komora pro EET, tak tady zejména vládní poslanci tím velmi často argumentovali. Já souhlasím s tím, že někteří vládní poslanci vystupují, že jsou proti tomuto návrhu zákona. To je v pořádku. Máme stejný názor. Ale očekával bych třeba od vlády, třeba od paní ministryně financí, která velmi často tím... podporou Hospodářské komory nebo asociace, kterou vedl pan Havlíček, argumentovali tím, že podporuji EET, aby tady řekli: My jsme proti, protože tyto asociace jsou také proti. A když jsme dbali na jejich stanovisko a respektovali jejich stanovisko u EET, tak budeme dbát a respektovat jejich stanovisko u těchto sociálních návrhů zákona.
Já se chci zeptat těch zaměstnavatelů, co si myslíte, že se stane v těch malých firmách? Proč jim ztěžujete už tak těžkou pozici? Proč ztěžujete pozici, nebo chcete snížit pozici živnostníkům, kteří také zaměstnávají a mají zaměstnance. Pokud máte pět zaměstnanců, šest, sedm, tak ten týden dovolené navíc se opravdu projeví. Tam není ta jednoduchá nahraditelnost jako je ve velkých firmách. A na to bychom měli myslet, a proto je dneska ten pravý čas a uplatnit ten rozumný přístup, po kterém volá zástupce předkladatelů, zamítnout tento návrh už v prvém čtení. Neztěžovat pozici zejména malých a drobných podnikatelů dalším zbytečným opatřením.
Pokud i malý podnikatel, malá firma usoudí, že si může dovolit z organizačních, ekonomických, jiných důvodů, dávat svým zaměstnancům pět týdnů, zákon to umožňuje. Tak jim to nechme jako volbu. Možná jako benefit, možná jako tu výhodu, když budou lákat zaměstnance z jiné firmy. Nedávejme jim to jako příkaz. V tom okamžiku to není benefit.
Musím říct, že je úsměvné poslouchat argumenty, že je nerovný přístup, protože zaměstnanci veřejné správy mají pět týdnů. No, vzpomeňme si, kolegové, na debatu o služebním zákonu, jak je třeba zaměstnancům veřejné správy dát větší dovolenou než těm ostatním, protože to mají těžší. Nemají takové ty výhody. Mají to těžší s nějakým podnikáním. Někdo má živnost na jakoby ne hlavní poměr, musí chodit na ty zkoušky odborné způsobilosti. Tehdy to byl argument pro to, aby bylo pět týdnů dovolené. Dneska je argument, že to musíme vyrovnat a úplně jednoduchá prognóza je, že pokud by to náhodou prošlo, takže přijdou ti, kteří budou zastupovat zaměstnance veřejné správy, aby dostali šest týdnů dovolené, protože to mají těžší, než ti, co mají těch pět. A když mají všichni pět, tak oni tu výhodu chtějí šest. No, ale pak přijdou komunisté a řeknou: No, to není spravedlivé. A ještě možná paní ministryně Maláčová přijde.
Řeknou, ti mají šest, a ti mají pět. To není spravedlivé. Dejme šest. Kde to skončí? Opakovaně tady říkám, nežijme v 19. století, v představách, jak vypadá kapitalismus 19. století. Každý zaměstnavatel, podnikatel řekne, že pro něho je co nejlepší, když má dobré zaměstnance. Pokud na to má - a říkám zejména organizačně, ale i ekonomicky, klidně jim těch pět týdnů dovolené dá. Dá jim pět dnů sick days, cokoliv jiného. Nenařizujme to zákonem. To je naprosto špatná cesta. A pro vládní poslance mám připomenutí. Je to sice váš koaliční partner, ale nemáte to v programovém prohlášení, takže si myslím, že můžete projevit svou svobodnou vůli a spolu s námi tento nesmysl poslat tam, kam patří, to znamená, zamítnout.
