V létě 2017 ubodal Ahmad A., neúspěšný žadatel o azyl, v supermarketu V Hamburku, jednoho člověka a šest dalších lidí zranil, prý ve jménu světového džihádu. K tomu všemu Ahmadovi A. postačil 20 centimetrový nůž, který si vzal přímo v supermarketu. Tento člověk předtím nedostal azyl, ale nemohl být deportován kvůli chybějícím dokladům. Média střídavě uvádějí, že se jednalo o Palestince a to, že se narodil ve Spojených Arabských Emirátech.
V říjnu 2018 Syřan, s legálním pobytem v Německu od roku 2017 - podle na místě nalezených dokladů, použil Molotův koktejl v restauraci rychlého občerstvení, což vážně zranilo 14letou dívku a pak se přesunul do blízké lékárny, kde několik hodin držel ženu jako rukojmí. Podle svědků přitom křičel, že patří k organizaci Islámský stát. Na rukojmí navíc připevnil propanbutanové lahve a urychlovač hoření a při následném policejním zásahu se je pokusil zapálit. To vše se stalo na nádraží v Kolíně nad Rýnem.
V červenci 2019 na nádraží ve Stuttgartu shodil Eritrejec matku s dítětem pod vlak, 8leté dítě to nepřežilo. Prakticky stejný případ se stal o měsíc dříve v německém městě Voerde, kde 28letý muž shodil pod vlak 34letou ženu. Ta zemřela.
Podobně v České republice se v posledních letech stalo: dokonané znásilnění v Litoměřicích osobou, která chvíli před tím vystoupila z vlaku z Německa, ale nejednalo se o Němce, pobodání českého mladého muže v Olomouci skupinou několika osob ze zahraničí, pokus o znásilnění sestřičky v nemocnici na Bulovce, brutální zkopání číšníka na Národní třídě v Praze skupinou novoholanďanů, kteří neunikli jen pozorností českých občanů, ale policie jich stejně nakonec většinu pustila, i když číšník má vážné zdravotní následky a z bezpečnostních kamer ve městě jsou k dispozici velmi přesné záběry celé situace.
To je pouze pár mediálně známých případů. Podle § 356 trestního zákoníku má být potrestán odnětím svobody až na dva roky ten, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k nějakému národu, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Zároveň § 357 trestního zákoníku trestá až na dva roky toho, kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá.
Evidentní mezery těchto dvou ustanovení jsou v tom, že na jednu stranu někdo může šířit zprávu, která je pravdivá. Anebo na druhou stranu někdo podněcuje k nenávisti tím, že jen upozorňuje na pravdivé okolnosti? Tyto dvě mezery se Ministerstvo vnitra snaží překlenout v rámci své Zprávy o extremismu (a v jejích čtvrtletních aktualizacích) tím, že do ní vložilo koncept předsudečné nenávisti. Ta v podstatě zahrnuje oba výše uvedené trestné činy, ale jde ještě dál. Šíření strachu ve společnosti, štěpení společnosti, oslabování demokratického systému apod. Ministerstvo vnitra, v jehož čele stojí předseda ČSSD Jan Hamáček, dokonce už má předem jasno o vinících, resp. kde se mají hledat. Je to např. hnutí SPD. Tak to už by mohlo být zneužití funkce veřejného činitele. Protože, pokud se ČSSD obává politické konkurence, tak vytváří koncept, kterým se snaží ostrakizovat a kriminalizovat. Tedy pouze další novodobý způsob politického boje.
Zneužívání funkce veřejného činitele řeší § 158 trestního zákoníku. Dopustí se ho například ten veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu, anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch překročí svou pravomoc. Proto se také MV ve zprávě rovnou hájí tím, že to doporučili profesoři, neziskovky atd. A proti SPD už je tento koncept v praxi použitý, viz případ poslankyně za SPD Karly Maříkové za jeden příspěvek na Facebooku, kde pouze vyslovila svůj názor.
Jsme demokratický stát a máme také svobodu slova zakotvenou v ústavním dokumentu Listina základních práv a svobod. Pokud ani tu nebudeme ctít a dodržovat, dostáváme se mimo rámec demokracie.
Pokud někdo upozorňuje na konkrétní skutky a fakta, tak to nemůže být chápáno jako předsudečná nenávist. A slova jako xenofobie a nenávist je potřeba v tomto kontextu nahrazovat slovy předvídatelnost a prozřetelnost. Copak když někdo ve třicátých letech někdo upozorňoval na nebezpečí a hrozby nástupu hitlerovského fašismu, tak byl šiřitelem předsudečné nenávisti?
Teď ještě aktuálně bude na podstatu demokracie, tedy svobodu projevu, dohlížet eurokomisařka Věra Jourová, která bude místo požadovaného „silného ekonomického portfolia“ nakonec hlavním cenzorem EU. Tato skutečnost je jenom dalším umocněním nástrojů na okleštění samotné podstaty demokracie.
A to je prostě špatně.
