Takže například k některým užitečným změnám v zákoně o azylu, odrážejícím aktuální praktické zkušenosti z terénu, byl připojen institut strpění neúspěšného žadatele o azyl, takže ilegálnímu imigrantovi půjde pobyt v ČR prodlužovat dle vůle ministra vnitra. Tedy i třeba neomezeně. To má být jako obrana proti případnému vyhoštění, zřejmě hlavně u těch cizinců, u nichž není jasné, kam by je ČR měla vyhostit, protože třeba záměrně zahodili osobní doklady.
Následuje novela zákona o svobodném přístupu k informacím, kterým se tyto informace poskytované občanům mají zúžit. Na co by občané potřebovali přehnaně informací, že?
Podobně do novely zákona o Policii ČR, kterou minulý týden odsouhlasila vláda, je začleněno „drobné” vylepšení pro zpravodajské služby. V tom smyslu, aby informace jimi získané při zpravodajské činnosti mohly být použité i v trestním řízení u soudu. Méně nadšení však jistě budou ostatní občané, kteří by mohli být po vstupu této novely v platnost vcelku neomezeně odposloucháváni a jinak sledováni a když se objeví něco zajímavého, šup s tím k soudu. Jednalo by se tak o snadno zneužitelný instrument, který by nebyl prováděn pod kontrolou státního zástupce. Tímto krokem vláda vytváří předpoklady pro vznik novodobé StB, kdy chce sloučit vyšetřovací a zpravodajskou funkci pod hlavičku tajných služeb.
Nevidím jediný důvod zavedený model stávající spolupráce mezi zpravodajskými službami měnit zejména s ohledem na skutečnost, že zpravodajským službám zadává v současné době úkoly vláda a prezident republiky. Pokud by však tyto pravomoci přešly také pod ministra vnitra, hrozila by tím možnost podezření z úkolování tajných služeb proti politickým oponentům. Pokud by toto prošlo Parlamentem, potom by se jednalo o nejzásadnější změnu postavení zpravodajských služeb od roku 1989. Já to zcela jistě nepodpořím.
A vítěznou sérii, tedy z hlediska ČSSD a jejich aktuálního světonázoru, završuje změna volebních zákonů prostřednictvím zbrusu nového zákona o správě voleb. Zavést korespondenční hlasování, k tomu jednodenní volby, a to ještě v pátek, to je cesta k nízké volební účasti a tudíž je to cesta opačným směrem. Hlavně navrhované korespondenční hlasování je riziko, protože u něho není tak důležité, kdo hlasuje, jako kdo to počítá. V Rakousku si kvůli tomu museli zopakovat prezidentské volby. Nepříjemná novinka je také nově zamýšlené hlasování předem, tedy před dnem voleb.
Kromě změn zákonů je ministerstvo vnitra pod taktovkou ČSSD aktivní také v kauze tzv. "předsudečné nenávisti". Přitom pojem předsudečná nenávist nemá žádnou relevantní zákonnou oporu. Lze však konstatovat, že spíše projevy ČSSD a představitelů výsledkově nevýrazných parlamentních stran, které utvořily tzv. Demokratický blok ke kterému se přidali komedianti a novináři, překypují nenávistí a chybí jim konstruktivní myšlení. Agresivní rétorika jejich čelních představitelů se také dále stupňuje.
ČSSD také vyvíjí různé legislativní snahy vedoucí k posílení role Senátu, protože cítí, že již příště ve Sněmovně nebudou. Přitom Senát je zbytečný a jejich veta anebo vrácené zákony Sněmovna následně stejně přehlasuje, jenom to prostě trvá o dva měsíce déle. Senát je tak zbytečný a drahý.
Zásadních změn zákonů tedy předkládá ministerstvo vnitra pod vedením ČSSD hodně, je ale třeba se ptát spolu s klasikem: „Komu tím prospějete?” Odpověď ale zní: "Pouze nám, tedy ČSSD".
Je potřeba vrátit činnost ministerstva vnitra k jeho hlavnímu původnímu určení, totiž k zajišťování bezpečnosti českých občanů, pomáhat a chránit a nikoliv oklešťovat demokracii a zavádět praktiky StB. To je pro mě osobně nepřijatelné. A myslím, že nejenom pro mě.