dovolte mi, abych se v rámci rozpravy přihlásila ke společnému pozměňovacímu návrhu s Václavem Votavou, jak zde zaznělo, číslo 3795.

Protože jsem v prvním čtení hovořila ke kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ke způsobu, jakým přistupuje ke struktuře rozpočtu Ministerstvo financí a přítomnou ministryni financí jsem ocenila z hlediska jejího přístupu, nebudu toto opakovat, ale soustředím se na to, proč jsem podpořila a přihlašuji se k tomuto pozměňovacímu návrhu.

Investice do vzdělávání jsou investicemi, které se netýkají pouze zajištění vzdělávání dětí mateřských, základních a středních škol. Nejenom tato vláda, ale i předchozí vlády a stejně tak i například dohoda o partnerství při financování ve výši 600 mld. z evropských fondů pro toto programovací období vnímá vzdělávání jako strategickou věc, která je přímo souvislá s konkurenceschopností naší země v dalších desítkách let.

Co se týká chování rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a toho, kolik se dostane reálně z plánovaných /jak už jsem zmínila, dobře plánovaných/ financí stran Ministerstva financí a struktury rozpočtu Ministerstva školství skutečně na pásku učitelek a učitelů, to ovlivňuje řada faktorů.

Jako zpravodajka posledních několika, nepletu-li se tří, státních závěrečných účtů kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, mohu odpovědně konstatovat, že podle závěrečného účtu a tedy reálného čerpání to vždycky dopadne tak, že jedinou jistotou učitelek a učitelů je to, co získají do platového tarifu. Ukazují to závěrečné účty zcela jednoznačně. K mírnému zlepšení došlo v posledním roce, podotýkám ale, že objemově v průběhu roku šlo do kapitoly školství více prostředků než plánovaných 10 % tarif, 5 % nad tarif.

Proč to zmiňuji? Z tohoto důvodu se musíme také dívat na to, jakým způsobem skládáme poměr platového tarifu a nadtarifních složek platu, protože víme - a víme to opakovaně - že právě pouze platový tarif s jistotou s ohledem na decentralizovaný vzdělávací systém skutečně učitelé a učitelky dostanou.

Druhá věc, kterou bych chtěla zdůraznit, je otázka nadtarifních složek. Možná to působí trošku jako zaklínadlo, nadtarifní složky, nejsou to totiž pouze odměny nebo osobní příplatky, ale jsou to prostředky, které povinně máme zajistit v rozpočtu pro to, aby ředitelé škol mohli vyplatit třídnické příplatky, specializační příplatky, které jsou již nárokové. Jako právník bych chtěla upozornit, že už máme patnáctiletou judikaturu Nejvyššího soudu, která nám také říká, že v případě osobních příplatků přiznaných zaměstnanci se jedná také o nárokovou položku a tato by tedy měla být ředitelům a ředitelkám škol i v případě učitelů a učitelek objemově garantována.

Pokud se bavím o nadtarifech, musím tedy zmínit to, proč jsem se přihlásila k pozměňovacímu návrhu a budu se snažit přesvědčit kolegy a kolegyně, abychom ještě rozpočet škol zvýšili. Nejde totiž pouze o minimální závazek vlády z hlediska 150 % platů a mezd jak učitelů a učitelek, tak nepedagogických pracovníků v roce 2017, protože to je minimální závazek, ale jde také o další části programového prohlášení ve vzdělávání. Ty počítají zejména s dvěma věcmi - s profesní podporou učitelů a učitelek a také se snižováním administrativní zátěže ředitelů škol. Toto nejsou pouze pouhé floskule, nejsou to pouhá slova, jsou to věci, které se dají velice přesně z hlediska rozpočtu a nároků učitelů a učitelek rozklíčovat.

Třídnické příplatky a specializační příplatky. Vy víte, že o třídnických příplatcích tato Sněmovna diskutuje už dobré dva roky. Také bych chtěla připomenout, že třídnické příplatky a jejich zvýšení byly součástí novely zákona o pedagogických pracovnících, který nejprve v minulé Sněmovně prošel ústavní většinou, aby následně, tři měsíce před volbami, padl, protože Senát chtěl být ještě štědřejší než Sněmovna a dopadlo to tak, že učitelé nejenom tehdy, ale doposud v případě třídnických příplatků nemají nic. To znamená nejenom vrabce v hrsti a už vůbec ne holuba na střeše.

Proč jsou třídnické příplatky důležité a proč je špatně, že na ně nemáme stále finanční prostředky, ačkoliv to programové prohlášení vlády předpokládá? Je to proto, že třídnické příplatky rozhodně nejsou na zbohatnutí. Pro vaši informaci, aktuální stav je plus minus 500 Kč hrubého napříč republikou. Podotýkám, jsou rozdíly mezi středními a základními školami, ale tohle je průměr. Reálně je to tak, že více jak deset a možná patnáct let nařízení vlády předpokládá vyšší zvýšení až na 2000 Kč, ředitelé a ředitelky škol samozřejmě nikdy od žádné vlády na to nezískali prostředky.

Třídnické příplatky tedy nejsou na zbohatnutí. Všichni víme, co třídní dělají a já si myslím, že jestliže dnes a denně vidíme televizní reportáže, články v novinách, jakým způsobem se zvyšuje například šikana v třídních kolektivech, jak nás to všechny děsí, jak nás to všechny konsternuje, jak se všichni předháníme v silných prohlášeních, jak chceme strašně pomoci, tak bychom měli především pomoci tím, že podpoříme třídní učitele, aby měli nejen peníze pro svoje ohodnocení a náročnou práci, ale také například pro to, aby mohli pořádat více třídnických hodin, pečovat o klima ve třídě, ve škole, o kolektiv, o vztahy ve třídě.

Souvisí s tím také čas učitelů, reálný čas učitelů a samozřejmě zaplacený čas učitelů a učitelek na komunikaci s rodiči. O tom také rádi mluvíme, jak mají učitelé a učitelky komunikovat s rodiči a jak si rodiče přejí více a více komunikace s učiteli a s učitelkami a komunikace o vzdělávacích cestách svých dětí. I toto se má a musí ocenit. Tolik k třídnickým příplatkům.

Jenom bych chtěla připomenout z hlediska svého postoje, že jsem konzistentní a paní ministryně financí to určitě může potvrdit. Minulý rok jsem neúspěšně prosazovala pozměňovací návrh na zvýšení třídnických příplatků tak, abychom alespoň zajistili jejich plošné zvýšení na tisíc korun, aby ředitelé a ředitelky škol tyto možnosti měli. Zase to není nic o zbohatnutí, je to systémová kvalitativní věc z hlediska kvality vzdělávání dětí. Tehdy ten pozměňovací návrh neprošel. Pokud byste si přečetli stena všech zúčastněných včetně Ministerstva školství, bylo slibováno, že již příští rok, v roce 2020, se dočkáme. Takže jsme se nedočkali.

Co se týká specializačních příplatků, zase je to takové tajemné slovo, co si pod tím představit? Specializační příplatky opět souvisí s profesní podporou učitelů. Často se bavíme o školních metodicích prevence, děsí nás reportáže, jak jsou děti závislé na alkoholu, jak jsou závislé na drogách, jak potřebují pomoc, jaké mají sociální zázemí, jak se jejich rodinné prostředí promítá do jejich kvality vzdělávání. Od učitelů a učitelek bychom čekali bůhví co, co mají všechno zvládnout za rodinu, za rodiče. Máme 1500 podpůrných profesí, realita je ovšem taková, že tyto profese neúspěšně žádají o snížení přímé pedagogické činnosti, aby měly prostor na komunikaci s dětmi, s žáky a studenty, a toho se jim nedostává. Ani v případě specializačních příplatků, ačkoliv profesní podpora učitelů je v programovém prohlášení vlády, nemáme to kryto ani v rozpočtu 2020 ani ve výhledu 2021.

Pokud by to někomu přišlo úsměvné, tak chci jenom říct, že aktuálně Sněmovna projednává dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy. Tyto cíle, o kterých hovořím, nejsou pouze součástí programu vlády, ale také součástí dlouhodobého záměru, který vláda schválila v červenci, a ačkoliv i tam jsou cíle 2020 a 2021, ve stávajícím rozpočtu ani výhledu opět tyto věci nejsou finančně promítnuty.

Co se týká chování rozpočtu - a pokud jsem hovořila o tom, že nakonec dotečou pouze platové tarify - tak se musím také vyjádřit k tomu, že samozřejmě existují nároky učitelů, které vyplývají ze zákoníku práce a které se týkají například nemocenské. Víte, že tato Sněmovna 1. července obnovila nemocenskou od prvního dne nemoci. A víte, že například otázka, řekněme, kondice a zdraví zdravotních sestřiček, lékařů, ale také učitelek a učitelů a toho, aby nepřecházeli nemoci - protože už jenom tedy způsob jejich práce a prostředí, ve kterém svou práci vykonávají, není vhodné, aby směrem, k pacientům nebe dětem, žákům či studentům právě tyto osoby nemoci přecházely.

No, jak to dopadlo. Kapitola školství je specifická tím, že tyto požadavky - například, když se vrací paní učitelka z mateřské dovolené, nebo z rodičovské, nebo někdo onemocní, nyní tedy ještě lépe zaplacen od prvního dne nemoci - a je to samozřejmě po právu - tak tyto věci ředitelé a ředitelky škol platí z takzvaných ONIVů. Je to speciální část rozpočtu, jiné prostředky na to nemají. A doposud do změn financování regionálního školství to bylo tak, že si samozřejmě ředitelé a ředitelky pomáhali všelijak, různými přesuny, nicméně byli schopni tyto požadavky pokrýt.

Podotýkám, že vyřešení navýšení ONIVů a toho, z čeho budou ředitelé a ředitelky platit nemocenskou, mateřskou, také, jestli se nepletu, zastupování od 1. ledna 2020, to bylo jedním z důvodů, proč byla odložena reforma financování regionálního školství o rok. Realita rozpočtu 2020 je taková, že se ONIVy nezvyšují ani o korunu a na školském výboru jsme ještě před schválením rozpočtu vládou byli ministrem školství informováni o tom, že z hlediska obnovení nemocenské, oněch tedy prvních tří dnů nemoci, chybí v rozpočtu 300 milionů korun. Podotýkám, že tuto informaci jsme obdrželi všichni koaliční i opoziční poslanci a to písemně. Také tedy na tento cíl, to znamená narovnání těchto požadavků učitelek a učitelů, míří pozměňovací návrh.

Třetí věc, kterou bych chtěla zmínit a s čím by měl ambici se pozměňovací návrh vypořádat - samozřejmě ve prospěch škol, dětí, rodičů, učitelek a učitelů - je otázka financování nepedagogické práce. Co se týká nepedagogické práce, tak v souvislosti s reformou regionálního školství počítáme s vyšším počtem těchto pracovníků a to o řády tisíců, což je samozřejmě dobře. Na druhé straně jsme se na školském výboru opakovaně dozvěděli, že v případě nepedagogické práce - jako příklad byla zmíněna například realizace veřejných zakázek ve školách - víte, že tohle dělá každý ředitel nebo ředitelka - je věc, kterou si napříště budou obce realizovat ze svých finančních zdrojů.

Já jsem se v minulých týdnech snažila u Svazu města a obcí, ale i u starostů, zjistit, jak jsou na tom z hlediska informovanosti o této změně. Takže vás mohu, vážené kolegyně a kolegové, ubezpečit, že nemají doposud jediný písemný dokument stran ministra školství a nemají tedy přesnou informaci, jaké prostředky a jaké objemy mají případně ve svých rozpočtech pro toto zajistit.

My schvalujeme státní rozpočet za týden, oni budou schvalovat své rozpočty nejpozději do tří čtyř týdnů. Víte sami - řada z vás jste starostové, nebo jste součástí zastupitelstev obcí či krajů - že samosprávy, a to i kdyby chtěly toto financovat, no tak musí vědět proč, co, jak a kolik, aby to do svých rozpočtů promítli. Nezmiňuji to proto, že bych z toho měla nějakou velkou radost - také se to snažím pozměňovacím návrhem řešit - zmiňuji to proto, protože chci, aby opravdu to, co chceme učitelům do jejich peněženek a na jejich ohodnocení poslat, tak aby také přišlo.

Naposledy bych chtěla zmínit, že - a to se mi líbilo, také si myslím, že to bylo v souladu s programem vlády - bylo nám řečeno opět ještě před schválením rozpočtu vládou na školském výboru stran Ministerstva školství, že aktuální situace je navýšení pro ostatní státní zaměstnance ve výši dvou až tří procent, pro učitele osm procent. A tedy z tohoto důvodu je tam dostatečný odstup, abychom narovnali platy učitelek a učitelů.

Bylo nám také řečeno, že pokud dojde k posunu - a vy víte, že došlo - z hlediska tedy tří procent na pět procent navýšení pro ostatní státní zaměstnance, že existuje příslib Ministerstva financí o posunu také navýšení platů učitelek a učitelů. Opět je to samozřejmě zvěčněno na zvukovém záznamu ze školského výboru. Jaké bylo naše překvapení, pokud jsme se následně dozvěděli, že nejenom, že k tomu nedošlo, ale že návrh z tripartity zní 1 500 korun státní zaměstnanci, 1 750 korun učitelé a učitelky. Jsem, vážené kolegyně a kolegové, bytostně přesvědčena, že tato velmi chybně vypuštěná mediální zpráva způsobila následně stávku v našich školách. Jsem přesvědčena o tom, že z hlediska toho, co vláda reálně dělá pro zlepšení situace ve školách, je to velká škoda a jsem přesvědčena o tom, že se to nikdy nemělo stát.

Poslední věc, kterou chci zmínit z hlediska podpory pozměňovacího návrhu, ke kterému se hlásím, je otázka nastavení reálných peněz pro učitele a učitelky. Znovu chci shrnout. Víme, že z hlediska státních závěrečných účtů funguje aktuálně pouze platový tarif. Poznamenávám, že toto nemění ani reforma financování regionálního školství, protože na tarifní složky platu i nadále bude možné přesouvat.

Za druhé, co se týká odstupu od tedy dalších profesí a narovnání platů učitelek a učitelů, aktuálně je to pět a osm procent a co se týká zákonných nároků učitelek a učitelů, tak je to tedy tak, že ONIVy nepočítají s jejich plněním zákonných nároků. Všechny tyto tři věci způsobují - a to víme z hlediska zkušeností, že pokud tyto peníze objemově chybí, promítnou se kam? Promítnou se jako minusová položka na tarifních složkách platů. To znamená, že ředitelům a ředitelkám škol nakonec nezůstanou finanční prostředky, o kterých my se domníváme na individuální hodnocení a kvalitativní hodnocení, motivační hodnocení učitelů a učitelek, nýbrž o tyto prostředky, které v rozpočtu chybí, budou sníženy.

Ještě jednou vás chci poprosit o zvážení podpory pozměňovacího návrhu. Jak už řekl můj předřečník, jedná se o napočítání na obsluhu státního dluhu. Chtěla bych připomenout, že už od roku 2016 - byť to není možná dobrá metoda - tehdy jsem byla ministryní já a ministrem financí stávající pan předseda vlády - obsluha státního dluhu vyrovnávala chybějící peníze v regionálním školství. Nebylo by to tedy poprvé ani naposledy. Já věřím, že pokud tyto finanční prostředky v obsluze státního dluhu jsou, tak je pošleme do škol hned teď od 1. ledna, aby si ředitelé a ředitelky škol mohli naplánovat svůj rozpočtový rok, aby mohli udržet svoje pedagogické a nepedagogické týmy, abychom mohli zkvalitnit vzdělávání dětí a abychom plnili cíl naší vlády a zvyšovali konkurenceschopnost naší země do budoucna.

Děkuji vám za podporu pozměňovacího návrhu.