„To si děláte srandu. Další už ne.“ Přesně takto reagovala na kameru BBC paní Brenda z Bristolu, když se v roce 2017 dozvěděla, že premiérka May vypsala předčasné volby a bude tedy muset znovu k volební urně. Pro Brity se stala přes noc hrdinkou. Od té doby se zde odehrálo na území Velké Británie několik lokálních voleb, “neplánované“ volby do Evropského parlamentu a nyní jsou vypsané další předčasné volby do Dolní sněmovny. Britové tedy volí hodně, ale bez gusta. Problémem navíc je, že o značné většině těchto voleb (a referenda) jim bylo řečeno, že jsou naprosto zásadní pro další vývoj země a vždycky to byla de facto pravda, ale následná spolužitá politická realita neumožnila tuto představu převést v čin. Nic to však nemění na tom, že nadcházející volby mohou znamenat největší politický zlom od britských voleb v roce 1945. 

Nehodlám zakrývat, že mám v těchto volbách svého favorita. Osobně se domnívám, že jedinou nadějí pro pozitivní budoucnost Velké Británie je zvolení Jeremyho Corbyna britských premiérem. Boris Johnson za krátkou dobu působení v pozici lídra země dokázal svoji neschopnost a nyní je čas naděje na celkovou proměnu společnosti, která byla zdevastována politikou škrtů konzervativní vlády za přitakávání Liberálů.  To však samozřejmě neznamená, že Corbyna čeká snadná cesta do sídla britských premiérů, Downing Street 10. 

Corbyn má několik zásadních problémů. Základním je, že je stále považován za ousidera, kterého mnoho lidí vidí spíše jako aktivistu, než jako premiéra. Je také mnohými považován za příliš radikálního (zejména médii a samozřejmě i vlivnými a bohatými sponzory Konzervativní strany). Koluje o něm značné množství lží - byl agentem StB, podporoval irské teroristy, je antisemita apod. Voliči se také ve Velké Británii musí registrovat, což nahrává spíše jiným stranám. Avšak největším jeho problémem je obecně vzato největším problémem současné britské politiky - brexit.

Zde byl Corbyn dlouhodobě nečitelný a je znát, že jeho nynější pozice nevychází ani tak z jeho vlastního přesvědčení, ale z kompromisu v rámci pnutí uvnitř strany. Corbyn se nyní dušuje, že pokud vyhraje volby, vyjedná do šesti měsíců novou dohodu s EU a pak jí předloží v referendu ke schválení Britům s tím, že si budou moct zvolit i možnost EU nakonec neopustit, přičemž pozice vlády bude v rámci referenda neutrální. Tento postup zní mnohým směšně a mohou preferovat spíše jasný přístup Johnsona-z EU odejdeme co nejdříve a konec. 

Předseda Labour Party má však v rukávu i několik es. Progresivní program, značné osobní charisma vzbuzující naději, a to zejména u mladších voličů, silné city britské veřejnosti k NHS (Národní zdravotní služba), naprosto tristní britskou hromadnou dopravu, dobré vztahy Johnsona s Trumpem, kterého většina britské veřejnosti odmítá, negativní dopady Konzervativní politiky škrtů a hlavní symbol dopadů této politiky - Grenfell Tower. 

Před dvěma lety, při požáru v létě 2017, věžáku londýnském Grenfell Tower zemřelo 72 lidí. Důvodů bylo několik a souvisely primárně s politikou šetření (ještě jako starosta Londýna Johnson uzavřel 10 hasičských stanic a odebral 27 hasičských vozů), nedostatečných bezpečnostních opatření a celkovým nezájmem o sociální ubytování v jedné z nejchudších oblastí Anglie. Labour uznalo, že smutný incident je důsledkem neoliberalismu a reakce Konzervativní strany? Jeden z nejznámějších představitelů strany Jacob Rees-Mogg řekl: „oběti požáru Grenfell Tower nepoužily zdravý rozum a neopustily budovu“. 

Vzato kolem a kolem věřím, že mají Britové na výběr mezi těmi, co chtějí zajistit, aby k požárům věžáků (a potažmo celé Británie) nedocházelo a těmi, co se domnívají, že pokud se tak stane, tak se mají občané spolehnout pouze na rychlost svých nohou a nikoliv rychlost z daní poskytovaných požárních služeb. Přej Britům šťastnou ruku, protože tyto volby nejsou a nesmí být pouze o brexitu, ale hlavně o celkovém směřování země na desetiletí.