„Takové pometlo! Pojďte se podívat,“ rozhazuje rukama v centru Havířova seniorka a taška na kolečkách s nákupem jí málem celá padá k zemi. Na náměstí přitahuje pozornost vánoční strom připravený k ozdobení. Místní se dohadují, jestli po rozsvícení přijde „ještě větší hrůza“, jiní tak pěkný strom ještě neviděli.
Náměstí Republiky bývalo v Havířově místem, kde si lidé připomínali i výročí 17. listopadu. „Kdysi jsme chodili, ale jak jsou lidi nemocní…,“ popisuje paní Věra. Loni byly vzpomínky na sametovou revoluci omezené kvůli covidu na osvětlení kulturního domu Petra Bezruče v barvách trikolóry.
Kulturní dům Petra Bezruče. Foto: Daniela Černá
„Ale řeknu vám pravdu. Kde byla pěkná místa, jsou zničená. Bezdomovci si stavějí bunkry nebo si lehnou na lavičku a spí tam do rána,“ přidává hned názor na polistopadový vývoj. V Havířově bydlí devět let. Život byl v Moravskoslezském kraji vždycky složitější. „V Karviné si lidé více všeho váží. Tady mají děcka k dispozici koloběžky a jezdí i přes pomníky, hlavně že jsou tam schody,“ kritizuje a srovnává náladu s dalším kdysi vyhlášeným hornickým městem.
Sama pracovala na šachtě 39 let, nedokáže si představit, že by ona nebo někdo z rodiny zaměstnání neměli. Jenže dnes už má prý málokdo potřebu do práce vůbec chodit. „Proč? Sociálka jim platí byt a dají na ošacení. Když jste majitelka bytu, musíte zaplatit za elektriku, plyn. Oni ne. Jdou na sociálku. Nemůžu pochopit, jak někdo může být deset let na podpoře. Nechápu to,“ rozčiluje se seniorka, která není přímo rodačkou z Havířova, a tak doporučuje: „‚Můj‘ už jde, líp vám to řekne. On je tady odmala,“ říká.
Manžel Jiří s reakcí na svobodu a demokracii, kterou jsme vybojovali po roce 1989, neváhal ani vteřinu: „Sametová revoluce všechno zmršila. Dostali se k moci hajzli, kterým se o lidi nejednalo. Posrali, co mohli. To tam klidně můžete dát,“ ujišťuje. „A budou to srát znovu,“ dodává.
„Tlama vedle tlamy.“ Měkká sesle. Budou si hrát na geroje?
Daří se nám od deseti k pěti? Ne. Je to prý daleko horší. „Dostávají se k moci zrůdy. Bylo to vidět na Letné, jeden vedle druhého. Tlama vedle tlamy. Šlo jen o to, aby proti nim komunisti nešli silou,“ rozjel se v dalším hodnocení situace. Poměry jsou prý nesrovnatelné. „Kdysi jsem vzal pět korun, šel jsem do pekárny, koupil jsem si deset rohlíků a litr plnotučného mléka. Za byt jsem zaplatil sto padesát korun. A dnes? Vzrostly takto platy? Na Západě si ostraha vydělá ne patnáct, ale pětačtyřicet tisíc. Jsou slepí! Jen si dají řiť… Řiť, to je spisovně, nemluvím sprostě… Řiť si dají na měkkou sesli a budou kurňa hrát geroje, my jsme tady někdo, my tady vládneme,“ popisuje a líčí jeden problém za druhým. Téměř třicet let už pracuje pan Jiří jako strážný.
Na téma zrušení dolů se raději neptat. „Byly tam zaměstnány tisíce a tisíce horníků. A ti jsou teď kde? Dělají pomocné práce. Mám kolegy, čtyři nebo pět je bývalých horníků. Stát se nepostará o nic,“ dodává.
Kritizuje i to, že do parlamentních voleb šla některá uskupení v koalicích. „Já vás vyzvu na páku. Vy budete jedna, ale my budeme tři,“ vysvětluje, proč se mu systém nelíbí. Období, kdy byl premiérem Andrej Babiš, bylo pro rodinu k životu přijatelnější než za jeho polistopadových předchůdců. Mezi řečí došlo i na prvního českého prezidenta. Tomu zase lidé nemohou zapomenout amnestii.
Vzpomínají i na poměry, kdy šli za proklínané totality příživníci rovnou do lochu. „Teď vyžírají rodiče a všechny ostatní,“ komentuje Jiří.
Manželé pokračují v procházce směrem po Hlavní třídě, která je ukázkou socialistického realismu. Dnes se ale v některých částech pyšní pěknou žlutou fasádou. „Je to opravdu jenom fasáda.“
Nejhezčí město na světě. „Všeho máme dost.“
Novodobou dominantou náměstí Republiky je monument s názvem Brána s kyvadlem a pramenem, který proslul několikaletými tahanicemi mezi umělci a radnicí. Místní si totiž přáli kyvadlo v pohybu a narazili.
Brána s kyvadlem a pramenem. Foto: Daniela Černá
Vidět je v centru i mobilní služebna policie. „Policie musí být všude. Kdyby nebyla, jsme s prominutím v… parchanti by kradli. Takhle, když někdo potřebuje pomoct, hned strážníci přijedou a už viníka berou s sebou,“ chválí městské strážníky další z místních obyvatelek.
Část mobilní služebny v centru. Foto: Daniela Černá
„Ať si město dělá, co chce, mi to je jedno. Havířov mám ráda, bydlím tady šedesát let. Mám tady ráda všechno. To je nejhezčí město na světě! Všechno tu máme. Obchody. Nic nám neschází,“ konstatuje. „Důležité je zdraví a peníze. Já mám všeho dost. Jeden syn je doktor, druhý policista,“ dodává a míří k domu Elan.
Náměstí a obchodní dům ELAN. Foto: Daniela Černá
Po rekonstrukci jde o třípatrové obchodní centrum s 57 obchody. Stavba patřila za socialismu k chloubě režimu a nesla název Budoucnost. Nakupovat sem přijížděli lidé nejen z Moravy.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá