I když čísla nově pozitivně testovaných na covid-19 klesají, na nemocnice to podle Bohuslava Svobody zatím nemá zásadní vliv. Velká část lůžek je totiž změněna takzvaně na lůžka covidová, což přetrvává. Vše je komplikováno tím, že každý pacient vyžaduje jiný typ hospitalizace či izolace a mnoho z nich vyžaduje intenzivní péči formou řízeného podporovaného dýchání. Největším problémem však zůstává nedostatek zdravotníků: „Covidoví pacienti vyžadují pro péči více personálu, protože jde o ležící pacienty, intubované a s celou řadou dalších problémů. Ti vyžadují vše – od nejbanálnější péče jako polohování, překládání, stlaní postelí až po převlékání a tak dále. Navíc musí jít o personál pro velmi sofistikovanou a specializovanou péči intubovaných pacientů,“ popisuje denní život v nemocnici lékař.

Každé zhoršení počtu nakažených dopadne na nemocnice tvrdě

Dochází tím k tomu, že specializovaná péče je suplována lidmi, kteří nemají potřebnou specializaci, a s prací se tak musí rychle seznámit. Takových je ale stejně málo. „Žádná nemocnice není v této situaci personálně vybavena tak, aby stačila pokrýt vše, co pokrýt musí,“ podotýká Svoboda. A to prý platí stále, i když pardubická nemocnice už odhlásila stav hromadného postižení osob kvůli přeplněnosti a stejně jako další nemocnice si vytvořila nutnou rezervu lůžek pro příjem, většinou mezi pěti až deseti procenty. 

V praxi to znamená, že každé zhoršení situace způsobí nemocnici velké problémy, rezerva je totiž velmi malá, i když nyní existuje. Pokud přijde i jedna vlna nákazy, lůžka se zase zaplní. „Musíme pacienty co nejrychleji uzdravovat, abychom lůžka uvolnili pro eventuální příchod dalších pacientů, protože poměr příjmů a propuštění je stále víceméně jedna ku jedné. Jsou dny, kdy je více příjmů než propuštění, někdy je tomu naopak. V zásadě to balancuje kolem hranice maximální naplněnosti lůžek,“ sdělil Svoboda.

Naplněnost nemocnice? Když pacient upaží, praští toho vedle

Na klinikách jsou stále takzvané přistýlky. Říká se tak méně kvalitním postelím, než jsou ty standardní nemocniční. Na pokoji, kde byly dříve postele dvě, jsou tři i více. Starání se o nemocné je proto ještě složitější, pro odlehčení to Bohuslav Svoboda popsal takto: „Říkávám, že postelí je v pokojích postaveno tolik, že pokud pacient upaží, praští toho vedle. To abychom situaci trošku zlehčili, ale vlastně to odpovídá. Mezery mezi jednotlivými lůžky jsou minimální, třeba čtyřicet centimetrů, což je velmi málo, aby tam lékař a sestra pracovali, a celou situaci to významně ztěžuje. V pravém smyslu se však nejedná o přistýlky, ale o postele s funkčními vlastnostmi, polohovatelné, jen ten prostor je využit ad maximum a omezuje personál i pacienty,“ vysvětlil.

Sám přeplněnost nemocnice v podobném smyslu pamatuje jen jednou. Jednalo se o takzvaný baby boom v České republice, který začal kolem roku 2008 a který způsobil hlavně nemocnicím v Praze nemalé potíže: „Porodní oddělení byla tak naplněná, že se musela přidávat lůžka. A pokoje byly tak plné, že se pacientky musely propouštět co nejdříve po porodu. Byly situace, kdy porodnice musela oznámit, že není schopná přijmout ani jednu další rodičku k porodu, a rodičky se převážely třeba z Prahy do Benešova,“ zavzpomínal Bohuslav Svoboda. Kvůli tomu porodnice dodnes zavádějí program, že rodičky, které u nich hodlají porodit, se hlásí dopředu. Tehdy nebyly porodnice schopné přijímat další pacientky. Sám potvrzuje, že šlo o úplně jinou a příjemnější příležitost než řešení koronaviru a léčbu covidu.

Co nejrychleji léčit a plánovat, jak uchovat specializovaná lůžka pro potřebné

Současná medicína podle jeho slov rovněž vyžaduje úplně jiná rozhodování než mimo pandemii: „Musíte velmi zvažovat, abyste dosáhli toho, že velmi specializovaná lůžka, která jsou schopná dávat nejvyšší intenzivní péči, budete mít pro pacienty, kteří to potřebují. Jakmile se pacient jen trochu zlepší a už nepotřebuje tuto péči, nemůžete ho na něm nechat ani o hodinu déle. Musíte ho přeložit na oddělení, které specializovanou péči nevyžaduje, nebo dokonce propustit do domácí péče. To je úplně jiný přístup než normálně, kdy jsou lůžka v určité podobě nadužívána a pacienti zůstávají o dva tři dny déle, protože nemají odvoz nebo nemají nikoho, kdo by se o ně doma postaral,“ popsal redakci. Nic takového dnes není možné. V okamžiku, kdy pacient nevyžaduje specializovanou péči, musí být přeložen jinam, lůžko nezbytně nutně potřebuje někdo další, komu může zachránit život. 

Bohuslav Svoboda se s dalšími kolegy shoduje, že významnou změnu poskytly výsledky očkování. Stále ještě nedostalo vakcínu tolik zaměstnanců nemocnice, kolik by bylo potřeba. Řada z nich se prý rozmýšlela a nyní se rychle očkují, ale díky vakcíně se procento personálu, které se nakazilo nebo je v karanténě pro pozitivitu testů, významně snížilo. „Řekl bych, že se snížilo na pětinu předcházejícího stavu. Pravda je, že personál, co onemocněl, se očkování nezúčastnil. Významně narůstá počet zaměstnanců, kteří nechtěli být očkováni a nechávají se očkovat nyní, protože pozitivní efekt je na odděleních jednoznačně vidět. To se trochu zlepšilo,“ uvedl a zároveň dodal, že na druhou stranu trvá obrovský úbytek zaměstnanců včetně sester a asistentek, které musejí zůstávat doma. Nefungují totiž školky a školy, které by se postaraly o jejich děti. Některé velké nemocnice, jakou je právě ta Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích, mají tu možnost a zřídily si vlastní školky. Stále však doma zůstává spousta zaměstnanců, protože musejí pečovat o děti v době lockdownu.