Navrhovatelé novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu, který se opírá o iniciativu platformy Svobodu médiím, zdá se, našli společnou řeč s řadou umělců. Ti totiž podpořili návrh otevřeným dopisem směrovaným na vládu. Zatímco hlavní aktér dění v této věci na parlamentní půdě, poslanec Martin Komárek, vidí novelu jako revoluci a šanci na změnu v postavení veřejnoprávních médií, samotná Česká televize je proti. Materiál si klade za cíl omezit politický vliv ve veřejnoprávních médiích, ČT se ale obává, že právě jiný systém jmenování členů jednotlivých rad nebude demokratický.

Dědečková: Mají, chudáčci, málo. Řvát budou pořád!

Šéfredaktorka serveru Virtually a místopředsedkyně Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů Jana Dědečková celou situaci pro ParlamentníListy.cz zhodnotila takto: „Je to naprosto jasné. Potřebují na místa radních dostat své spřízněné lidi. Budou řvát pořád. Do dění by měli zasáhnout občané, nevím, jakým způsobem, ale ne aby byli jmenovaní lidé, kteří jsou z organizací, které mají v ČT své zájmy a pořady. To je střet zájmů. Jestliže u politiků ho vidí, tak ho musejí vnímat i tady. Mají, chudáčci, málo. Ať se Marvanová zajímá o to, aby mohl do veřejnoprávních médií NKU.“

A že je cílem novely odpolitizování veřejnoprávního média? „Ne, cílem je, aby se na místa dostali lidé, které chtějí. Ale to není jejich televize. Pletou se. Je to televize občanů. Ať si založí soukromou televizi. K dění v televizi se musejí vyjadřovat občané, a ne několik lidí z určených organizací,“ doplnila a se smíchem dodala: „Když se ozývá Svěrák? To je strašné.“ Pragmaticky také dodala, že částka za členství v radách může být slušný přivýdělek třeba k důchodu.

„Novela je o ničem a Komárek by to měl moc dobře vědět.“

Stanovisko ČT v souvislosti s novelou zákona proto Dědečková podporuje: „Zákon je v pořádku, novelizace by měla spočívat v tom, aby do ČT mohl NKÚ, protože radní hospodaření a nakládání s koncesionářskými poplatky nezkontrolují. Chodí si tam vypít kafíčko a berou za to peníze. Novela je o ničem a Komárek by to měl moc dobře vědět,“ zkonstatovala.

K situaci ale zároveň bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize zmiňuje: „V redakci zpravodajství jsou havloidi a nikdo jiný se tam nedostane. Kdo tam byl, toho vytlačili. Bohužel. Do toho žádný politik nehrábne. Lidem to nevyhovuje, protože pořádají štvanice, tady na Zemana, pak na Klause, lidé chtějí pluralitu, která by se měla na obrazovce objevit.“ Dědečková smetla i samotného ředitele. „Generální ředitel si neumí udělat pořádek, protože se bojí a politici taky.“ A pak doporučila: „Měl je vyházet, měl si všimnout, že tam chodí stále stejní lidé. Chce si doklepat svůj mandát. Je to jako každý státní podnik, něco hrozného.“

Mikeš: Komárek je chytrý člověk. Kdo by nechtěl svobodu médií?

Mediální analytik Jiří Mikeš k situaci s úsměvem poznamenal: „Umělce bych do toho moc netahal. Ať hrají, dělají divadlo, vystupují ve filmech a rozhodování ať nechají lidem, kteří jsou v tom angažovaní, čtenářům, zájmovým sdružením z oboru.“ K samotné novele uvedl: „Komárek je chytrý člověk, ale ten návrh jsem nečetl. A co chtějí, svobodu médiím? Kdo by nechtěl.“ Mikeš ale ocenil to, že by měl být změněn způsob obsazování kontrolních orgánů. „To určitě. Jestli to mají hoši takto vymyšlené… Pak je to pochopitelné. Proč by v radách měli sedět lidé, které nominují politické strany, věci absolutně nerozumějí, jsou z jiných oborů a mají posuzovat, zda je toto slušné a toto neslušné. Vše by se mělo klonit spíš k občanské společnosti,“ reagoval Mikeš. „Svěřovat to politikům? Pane bože, pryč od toho!“ vyzval.

V souvislosti s médii ještě podotkl: „Média musejí mít nějakou etiku. Máme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, televizní, rozhlasovou radu, ale kdo kontroluje tištěná média? Kdo se zamýšlí nad ‚hlídacími psy‘? Měl by existovat nějaký etický kodex. Lidem, kteří o médiích přemýšlejí, bych doporučil, ať jedou na studijní cestu do Anglie, tam ať se poptají, jak je to s cenzurou a podobně.“

Bednář: ČT je autonomní území. Každý zásah je velkým bodnutím

„Je to zástupný problém,“ říká analytik Vojtěch Bednář. Česká televize je podle něj v podstatě autonomní území. „Lidé, kteří tam pracují, a nechci komentovat, jací jsou, jsou zvyklí na to, že mají velmi vysokou autonomii. Někteří z nich pojímají své působení ne tak, že jsou komentátoři a pozorovatelé veřejného a politického děje, ale že jsou jejími aktéry. Že jsou ti, kteří de facto vytvářejí agendu, účastní se politiky a čehokoli veřejného.“ Dále pak vysvětlil: „Samozřejmě politici se snaží lobbovat za to, aby se co nejvíce vysílala jejich témata, jejich názory, což je celkem přirozené. Snaží se to dělat přes velkou a malou radu, různé legislativní úpravy, ale pravda je ta, že jejich skutečná moc je strašně malá a o to více jsou mocní ti lidé, kteří jsou uvnitř České televize, a o to více pak mohou tvrdit, že jsou to oni, kdo spoluvytvářejí politiku z nějaké perspektivy. Každá snaha toto změnit nebo omezit je velkým bodnutím do lidí, kteří sedí na Kavčích horách a dělají zprávami politiku velmi málo omezeni ostatními.“

Bednář vnímá i další aspekt: „Na druhé straně je pravda, že se ČT začíná v posledních pěti nebo šesti letech dost stavět na jednu stranu politického diskurzu. Kdybychom hledali příčinu toho, proč to je, tak politici budou říkat, že jsou to lidé podplacení nebo nainstalovaní, ti, kdo sympatizují, budou říkat, že nejlepší je občanská společnost. Já vidím spíš důvod demografický. Každá organizace přitahuje lidi, kteří už tam jsou. Představte si třeba komunistické noviny, které budou lákat redaktory jiných názorů, než je komunistický. Teoreticky přijdou, ale brzy budou vyštípáni, protože nejsou dostatečně rudí. A Česká televize to má podobně.“

Přístup k dotacím záleží i na tom, zda jste ve vysílání

A že se umělecká sféra teď v podstatě staví proti názoru ČT? „Možná v tom vidí příležitost, možnost něco ovlivnit. Říkáte umělecká sféra, to zní krásně, ale když se podíváte, to jsou lidé, kteří se snaží veřejnoprávní média ovlivňovat, protože pro ně je to nejdostupnější místo, jak mohou být vidět, a to dost často rozhoduje o tom, kolik dostanou peněz. Je to jednoduché. Pokud jste vědec, umělec, neziskovka, vaše šance získat dotace je ekvivalentní tomu, jak moc jste vidět. Když nejste, máte horší dosah k veřejným penězům. Soukromá média vás zveřejňovat nebudou, protože zveřejňují věci na základě vlastního rozhodování a neziskovky nejsou jejich tématem, nic proti,“ zmiňuje Bednář.