Vězení není jen trest odnětí svobody a dalších mnoha práv a povinností. Ve vězení se dá také slušně vydělávat. Dá se tam prý nabídnout malý prostor k pronájmu. A pokud vězeň chce a dá najevo, že takový prostor poskytne, nestačí se divit zájmu. Hned se na něj vrhnou staří muklové, barákoví lídři i pampelišky, tedy hodní a slušní muklové, kterými každý opovrhuje.

Rozhovor mezi pronajímatelem a zájemcem obvykle vypadá takto.

„Dva tabáky?“ sypou se dotazy a smlouvání.
„Za týden?“
„Za den!“

„Zbláznil ses?“
„Tak jo, tři dny a dost. A víc nedám!“

Takto se odehrává malý byznys ve volné měně, v sypaném tabáku různých značek a gramáži, který je základní platební jednotkou českých věznic.

Smluvní prostor je nadále ve vlastnictví pronajímatele, ač jinak se obchoduje pouze z ruky do ruky. Dát předem pár tabáků zavání komplikacemi a značnými nevýhodami. Hlavně tím, že nesplněním dodávky nějaké protihodnoty (masa, drogy atd.) je třeba začít dluh vymáhat. A to se neobejde bez násilí.