V předcházejících článcích jsme opakovaně informovali mimo jiné o znalci Petru Pavliňákovi, který se v této trestní kauze pohybuje od začátku, a který je tím, kdo většinu z projednávaných děl označil za falzifikáty. Dnes bychom se podívali na druhou stranu mince. Kdo a zda vůbec někdo originalitu dotyčných obrazů uznal jako pravé.

K našemu překvapení, originalita a dobovost sporovaných obrazů byla potvrzena celkem 26 soudními znalci, odborníky a experty, včetně laboratorních průzkumů realizovaných laboratoří molekulové spektroskopie VŠCHT.  Na mnohých z obrazů byl prováděn materiálový průzkum za použití metody rentgenofluorescenční analýzy (RFA), kterou používá i Národní galerie, detekce a analýzy anorganických pigmentů a všechny tyto průzkumy potvrdily dobové zařazení obrazů a neodhalily žádné anomálie nasvědčující padělatelství.

Pokud si položíme otázku, jak mohl soud označit za padělky obrazy, jejichž originalitu potvrdilo šestadvacet expertů, a prošly chemicko-technologickými rozbory, odpověď zní, že senát soudkyně Ivy Říhové z Krajského soudu v Praze označil všechny tyto znalecké posudky za nepravdivé.

Důvod?

Ten jsme se nedozvěděli ani my a ani samotní obžalovaní, jelikož soud ve směru k těmto kladným znaleckým posudkům žádné dokazování neprovedl. Ani jednomu ze znalců a odborníků, kteří potvrdili originalitu projednávaných obrazů, neumožnil své znalecké závěry v hlavním líčení stvrdit, a objasnit tak soudu argumentaci a důvody, na jakém základě originalitu děl uznali. Soudkyně Říhová poskytla v hlavním líčení prostor pouze znalcům obžaloby.