Rusko a Ukrajina jsou země, které po roce 1991 obě prošly postsovětskou transformací. Z historického hlediska jsou oba sousedé se všemi svými současnými sociálními a ekonomickými problémy dědici postsovětské verze neoliberální transformace. Surovinová závislost Ruska a současný status quo v redistribuci zisků z prodeje surovin uvnitř putinských elit stejně jako oligarchické klany ukrajinské politiky a ekonomiky jsou svéráznými potomky stejného transformačního příběhu. Vnitřní hospodářské prostředí obou zemí ovlivňují domácí faktory v podobě (s různými nuancemi) málo efektivní státní správy a byrokracie, slabých institucí i právního státu a vysoké míry korupce.

Systémově jsou Ukrajina i Rusko situovány na okrajích světové ekonomiky – neurčují trendy, nepředstavují finanční centra globálního hospodářství, a ani nejsou mateřskými zeměmi stále mocnějších nadnárodních korporací. Jejich hospodářství se do značné míry orientuje na těžbu a export surovin. Pro obě země je typická vysoká míra závislosti na vnějším prostředí – tj. více či méně omezená možnost ovlivnit hospodářský rozvoj země, který je spojen s tlaky přizpůsobovat se a riziky mimo kontrolu obou vlád.

Kyjev i Moskva teď pod tlakem okolností hledají východiska z domácích krizí postsovětského transformačního modelu, o čemž svědčí fakt, že současné ekonomické problémy obou zemí mají mnohem delší historickou dynamiku v rámci postsovětského prostoru. Jejich současné domácí problémy prostě nezačaly na Majdanu v listopadu 2013. Vývoj po Majdanu pouze radikalizoval existující problémy v obou zemích a roztočil spirálu jejich vzájemné konfrontace, která má bezpochyby také psychologickou rovinu.

Ukrajina po volném pádu

Během posledních měsíců se ukrajinská ekonomika ocitala v podstatě v situaci volného pádu, který v mnohém připomínal klasickou šokovou terapii 90. let. Ukrajinský hrubý domácí produkt (HDP) se dlouhodobě propadal, od roku 2014 ekonomika klesla až o 17,2 % ve druhém kvartále, ve třetím je propad o něco lepší a jde jenom o -7 %. Dnešní ukrajinská inflace činí 46 %, zatímco například stouply ceny potravin o 44 % v listopadu 2015 ve srovnání s listopadem 2014. Ukrajinská národní měna hřivna výrazně devalvovala (z asi 8 hřiven za dolar v roce 2014 na současných cca 23 hřiven za dolar). Jak ukazuje přehledný graf deníku The Economist.  Ukrajina si vypila mezi roky 2013 až 2015 těžko stravitelný koktejl: kombinace výrazného poklesu průmyslové výroby, poklesu prodeje respektive propadu vnitřního trhu a poklesu ukrajinských exportů. To všechno bylo zarámováno protiteroristickou operací na východě země se všemi sociálními a ekonomickými (a psychologickými) důsledky pro celou společnost na Ukrajině a také s nedostatkem investic do ukrajinské ekonomiky.

Ve stejnou dobu rostla řada výdajů jako ty na bydlení a za otop, plyn a elektrickou energii – v rámci snahy o deregulaci silně dotované energetiky. Stát zvýšil výdaje na armádu a obranu, snižoval ale některé sociální výdaje. Vláda v současné době připravila také reformu daní (včetně jejich zvýšení), která má odpovídat požadavkům MMF. V obecné rovině Západ používá nyní vůči Kyjevu metodu cukru a biče k vytvoření tlaku na prosazení domácích reforem a la Západ.

Není tak těžké si domyslet, že Ukrajinu nejspíše čeká klasická cesta zemí závislých, s vysokou mírou zadlužení – a sice reformy diktované zvnějšku, další privatizace a vstup západního kapitálu na ukrajinský trh v rámci liberalizace podmínek (v duchu „komparativních výhod“ a soutěže mezi zeměmi), škrty v oblasti sociální sféry a postavení spíše na ekonomické periferii Evropské unie. Soudě podle zkušeností zemí střední Evropy, členů EU, Ukrajina nemůže očekávat ekonomický zázrak. V dlouhodobější perspektivě a v případě stabilizace země potom není vyloučeno, že Ukrajina může v některých oblastech vytvářet dumpingový tlak na země, jako je Česká republika díky konkurenci v ceně pracovní síly.

Na rok 2016 se očekává podle čísel Světové banky  stabilizace a mírný růst ukrajinské ekonomiky, a to něco kolem 2 % HDP. Takové číslo odpovídá více méně odhadovanému regionálnímu průměru a předpokládá tak určitou stabilizaci dosavadní hospodářské situace. Podle odhadu Světové banky bude region východní Evropy a střední Asie růst v průměru kolem 1,8 %. Taková stabilizace ale nebude znamenat rapidní zlepšení hospodářského prostředí Ukrajiny, kde patří k hlavním hospodářským rizikům reálná možnost politické destabilizace.