Kopyta tamních stád jsou „neobutá“, v bývalém vojenském výcvikovém prostoru se totiž prohánějí divocí koně a spolu s nimi také impozantní zubři nebo pratuři. O to úchvatnější je výlet do této panenské přírody, u jejíhož zrodu před sedmi lety stály i Biologické centrum AV ČR (ZDE) či Ústav biologie obratlovců AV ČR (ZDE) a v lokalitě i nadále pokračují jejich výzkumy.

Návštěvníkům, kteří zavítají do oblasti mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou, se naskytne pohled, jaký naposledy vídali pravěcí lovci a první zemědělci. Pokud budou mít štěstí, ze dvou vyvýšených pozorovatelen, jež lemují jižní ohradu přírodní rezervace, mohou zahlédnout v jedné lokalitě tři klíčové druhy velkých kopytníků. Pratuři přitom patří k vyhubeným druhům, poslední původní kus žil v 17. století a do české krajiny se dostal zpětným šlechtěním.

Radíme ale: vezměte si na výlet s sebou dalekohled. Stáda jsou plachá, až k plotu za vámi nepřijdou, daleko pravděpodobněji je uvidíte v dálce, zato ve vší divoké radosti. Hříbata se prohánějí mezi stromy a houštinami, telata zubrů vesele skotačí, zatímco je jejich rodiče líně pozorují.

Zázračná proměna

Ještě před šesti lety v areálu rostly jen nevzhledné husté vysoké trávy a nebyly tu k vidění téměř žádné kvetoucí byliny. Dominantní druhy trav, jako jsou třeba ovsík vyvýšený, třtina křovištní nebo sveřep, vůbec nedaly jiným rostlinám šanci. Výhodou velkých kopytníků je, že jim na rozdíl třeba od menších ovcí nebo koz tyto špatně stravitelné trávy chutnají.

První stádo divokých koní z anglického Exmooru se do milovické rezervace dostalo začátkem roku 2015. Jsou vzácnější než například panda velká – na celém světě jich je méně než 1500. Všichni koně ze zdejšího stáda jsou zapsáni v plemenné knize, mají jména, mezinárodní pas a je znám jejich rodokmen.

V roce 2015 ke koním přibyla menší skupina rohatých praturů a ohrožených zubrů. Už za pár měsíců se okolní krajina začala měnit. Díky kopytům se narušily travnaté plochy a prosadit se mohly i jiné druhy rostlin – obnovily se květnaté louky, po dlouhé absenci se začaly vracet třeba mateřídoušky, pcháč bezlodyžný nebo černýš rolní.

Taková krajina je nejen hezčí na pohled, ale především poskytuje vhodné prostředí pro rozmanitá společenstva hmyzu. Různé druhy motýlů či blanokřídlých dávají přednost jiným květinám, a čím více jich je na výběr, tím více druhů motýlů nebo třeba včel se v krajině objevuje. Na ještě nedávno zarostlé plochy bývalého vojenského prostoru se díky velkým kopytníkům vrací například velmi vzácný modrásek hořcový, druh motýla, který ke svému vývoji potřebuje jednu konkrétní hostitelskou bylinu – hořec křížatý.

Lákadlo pro filmaře i hudebníky

Okolo rezervace vede několik turistických stezek – ta blíže u Milovic má délku přibližně pět kilometrů. Delší, asi jedenáctikilometrová procházka pak vede z Lipníku do Benátek nad Jizerou. Okolo vrchu Pozorovatelna se také rozprostírá naučná stezka s pěti informačními tabulemi, které vás zasvětí do vojenské minulostí lokality i zdejšího unikátního biotopu.

V jižní části obory koní, zubrů a praturů stojí dvě vyhlídkové věže, odkud je možné zvířata pozorovat. Děti jistě ocení, že z jedné z nich nemusejí dolů po schodech, ale mohou se sklouznout po skluzavce.

Není divu, že lokalitu vyhledávají i filmaři. Zdejší krajina je krásná v každém ročním období a v létě připomíná spíše americké prérie či africké savany. Zatím poslední štáb, který rezervaci navštívil, měl ovšem spadeno na něco jiného než na filmové záběry – nahrával zvuky. Bzučení hmyzu na rozkvetlé louce, nárazy rohů bojujících zubřích samců, okusování trávy stádem divokých koní a další projevy přírody budou podkladem pro společné hudební album muzikantů z Česka a Islandu, konkrétně Václava Havelky ze skupiny Please the Trees a Pana Thorarensena. Nikoli tedy za zvuku zvonění podkov nad stádem koní, ale dusotu jejich kopyt si za čas budeme moci písničku zazpívat.

Na jaké další zajímavé lokality se můžete v rámci našeho seriálu #LÉTO S AV ČR těšit? ZDE se podívejte na přehled výletů, roztříděný podle krajů.