Průvodci budou vědečtí pracovníci odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy. Exkurze připomenou, že letošek není jen výročím české státnosti, ale i výročím ochrany českých pralesů [1]. První z nich, do národní přírodní rezervace Ranšpurk [2] na soutoku Moravy a Dyje, proběhne už 28. dubna, další pak 12. května.

Zájemci se mohou hlásit zde.

„Na Ranšpurku návštěvníci uvidí fascinující zbytek lužního pralesa, kterému se někdy s lehkou nadsázkou přezdívá Moravská Amazonie. Je to neobyčejně pestré území plné tůní, močálů, obrovských starých stromů, keřů, bylin, hmyzu a ptáků. Ve dřevě obrovských starých dubů se vyvíjí tesařík obrovský, ve větvích žije vzácný mravenec lužní, v korunách stromů hnízdí orel královský,“ popisuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Ochrana českých pralesů letos slaví významné výročí. Je to totiž přesně 180 let, kdy se majitel novohradského panství Jiří František August de Langueval-Buquoy rozhodl, že jádrové území dnešního Žofínského pralesa zachová „jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody“. Jednalo se o první vědomou ochranu pralesovitého porostu na našem území a čtvrtou v Evropě [3].

„Boubínský prales je o dvacet let mladší než ten Žofínský. V roce 1858 se na podnět vimperského lesního správce Josefa Johna rozhodl kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, že v oblasti hory Boubín pralesovitý porost uchrání od těžby. Josef John v něm od roku 1847 prováděl výzkumy a pozorování. Z toho je zřejmé, že stejně jako historie ochrany pralesovitých porostů, je stará i snaha o jejich výzkum,“ vysvětluje Tomáš Vrška z Výzkumného ústavu Silva Taroucy.

„Ty nejcennější zbytky pralesovitých porostů jsou součástí sítě našich zvláště chráněných území. Jejich ochrana je kulturní samozřejmostí, jen tady můžeme sledovat velkolepé přírodní divadlo, tedy jak se příroda vyvíjí svobodně, bez zásahu člověka. Rok českých pralesů nám má mimo jiné připomenout, že má smysl některé věci nechat jednoduše být tak, jak jsou,“ říká František Pelc z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která spravuje některé z národních přírodních rezervací, kde exkurze pro veřejnost proběhnou.

„Na pralesních porostech je možné sledovat přírodní procesy a vycházet z nich při hospodaření v lesích blízkému přírodě. To si lesníci uvědomovali už v polovině 19. století. Proto tehdy jako první iniciovali vyhlášení bezzásahových území. Potřeba zkoumat a prakticky využít poznatky se dodnes nezměnila. S vědci a lesníky tedy dnes spolupracují také zástupci ochrany přírody,“ uvedl Tomáš Pospíšil, ředitel Lesního a vodního hospodářství podniku Lesy ČR.

Přehled lokalit přirozených lesů nabízí databanka přirozených lesů. V České republice je celkově evidováno 30 000 ha přirozených lesů, což je 1,2 % z plochy lesů v ČR. Nejvyšší stupeň přirozenosti – původní lesy neboli pralesy však zaujímají pouze 2500 ha.

Přehled exkurzí k Roku českých pralesů je k dispozici zde.

Poznámky:

[1] Jedná se o exkurze do národních přírodní rezervací Žofínský prales, Razula, Salajka, Mionší, Ranšpurk, Žákova hora, Boubínský prales a přírodní rezervace Milešický prales. Podílejí se na nich Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Lesy České republiky, s.p., a Správa Národního parku Šumava.

[2] Více na zde.

[3] Nejstarší rezervace jsou doloženy z Německa – Brocken v pohoří Harz – 1718 (Welzholz et Johann 2007); Theresienhain v Bavorsku – 1803 (Welzholz et al. 2005) a z Finska – Esker/Punkaharju – 1802 (Welzholz et Johann 2007). Žofínský prales i Boubínský prales patří k absolutně nejhodnotnějším zvláště chráněným územím ponechaným samovolnému vývoji a jsou dokladem myšlenkového vývoje v české společnosti. Původně romantická myšlenka oslavující krásu přírody (hrabě Buquoy/prales Žofín – 1838) se totiž po dvaceti letech posunula k neméně ušlechtilé myšlence – využít poznatků o dynamice přírodních lesů pro přírodě blízké obhospodařování lesů (ing. John/Boubínský prales – 1858).