Mezi představenými neuskutečněnými projekty čtenář najde vážně míněné dlouhodobé vize moderního města, odvážné technologické nebo výrazové experimenty, alternativní provokace nebo umělecké intervence do veřejného prostoru. Řada publikovaných návrhů byla svou povahou předem odsouzena k nerealizaci, mnohdy s nimi ani autoři nepočítali, což však neubírá na jejich síle. Spojovala je vůle překračovat hranice normalizační praxe, podnítit diskusi a posouvat architekturu k lidštějšímu a zodpovědnějšímu přístupu.

V deseti kapitolách knihy je možné najít jak studie z prostředí projektových nebo výzkumných ústavů, které vznikly na základě oficiálního zadání, tak výsledky individuálního úsilí architektů a architektek nebo dokonce lehce neoficiální „undergroundové“ aktivity. Nikdy nepostavené projekty tak nabízejí v mnoha ohledech dokonce výmluvnější výpověď o dané době než projekty realizované. Odhalují totiž sny o lepší budoucnosti, provokují, inspirují. „Chceme-li lépe porozumět naší architektuře osmdesátých let, pak nesmíme přehlížet právě nerealizované vize, které ukazují snahy nově promýšlet tvorbu prostředí a nalézt větší manévrovací prostor v rámci mašinerie centrálně řízeného stavebnictví,“ vysvětlují v úvodu knihy editoři Petr Vorlík a Klára Brůhová z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Kniha sleduje dobové dění ve třech celcích. V prvních třech kapitolách mapuje reakce na doznívající modernistické ideje padesátých a šedesátých let, respektive na jejich zploštění v éře normalizace. Alternativní aktivity a návrhy tohoto druhu usilovaly o nápravu devastačních vstupů, např. technokratického pojetí dopravy nebo demolic a kontextuálních novostaveb, do městských center.

V druhém bloku knihy sledují autoři úsilí o sociálně a environmentálně zodpovědnější obytné prostředí. Popisují experimentální projekty výzkumných pracovišť, jež v sedmdesátých a osmdesátých letech hledaly lidštější, městštější podoby architektonických souborů – v rovině jejich urbanistického uspořádání, umístění do krajiny nebo města, stejně jako z hlediska větší flexibility vnitřních dispozic a stavebních technologií.

Poslední tři kapitoly představují vize, jež vědomě překračovaly dobové limity a hleděly do jiné, lepší budoucnosti, a to i za cenu odklonu k alternativní realitě tzv. papírové architektury. Pamflety nebo projekty „do šuplíku“ tohoto typu vznikaly často pouze pro přehlídky a výstavy, či jako soukromé fantaskní utopie jiného, svobodnějšího světa. Překvapivě široké možnosti opatrného konceptuálního uvažování o provázanosti architektury a prostředí však přineslo už v osmdesátých letech také téma ekologie a obnovitelných zdrojů energie, které se propsalo i do zcela konkrétních a vážně míněných architektonických záměrů různých měřítek.

Kniha volně navazuje na publikaci (a)typ / architektura osmdesátých let, vydanou v roce 2019, která se věnuje realizovaným projektům a vybraným fenoménům v architektuře na sklonku normalizace. Autoři připravují také knihu rozhovorů s pamětníky, která vyjde na počátku roku 2021.

nepostavená / architektura osmdesátých let
Editoři: Petr Vorlík a Klára Brůhová
Autoři jednotlivých kapitol: Jana Bukačová, Kateřina Čechová, Lenka Kužvartová, Tereza Poláčková, Martin Pospíšil a Martina Vicherková
Vydalo České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Praha 2020 191 stran
ISBN 978 80 01 06734 5

Obsah knihy:
Na sklonku epochy - Praha v zajetí autostrád
Roztrhané město - rehabilitace bloku a veřejného prostoru
Věčné úkoly - reprezentativní jádro hlavního města
Za obytnější každodennost - městský parter a drobné úkoly
Trochu jiná sídliště - experimentální projekty VÚVA
Proti panelovému hegemonu - sloupový systém s deskovými stropy
Odlehčit prefabrikaci - mobilní a modulární architektura
Únik z reality - projekty do šuplíku, utopie a výstavy
Slunce svítí a hřeje - počátky ekologické architektury
Městský land art - stoka K a hlava V
Summary
Rejstřík

Kniha vznikla jako výstup projektu Architektura osmdesátých let v České republice – Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury ČR Národní a kulturní identita – NAKI II.

Fakulta architektury ČVUT v Praze (FA ČVUT) je nejstarší a největší institucí u nás poskytující vzdělání v oboru. Nabízí studentům propojení teorie a praxe, její pedagogický sbor tvoří špičkoví architekti, urbanisté a designeři. FA ČVUT pracovištěm orientujícím se na výzkumnou, vědeckou a uměleckou tvůrčí činnost. Zdejší studenti a absolventi se každoročně umisťují na předních příčkách respektovaných studentských architektonických a designérských soutěží. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2020/21 nabízí ČVUT svým studentům 214 akreditovaných studijních programů a z toho 84 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení „Emerging Europe and Central Asia“. V rámci hodnocení pro „Engineering – Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.–200. místem, v oblasti „Engineering – Mechanical“ na 201.–250. místě, u „Engineering – Electrical“ na 201.–250. pozici. V oblasti „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce. V oblasti „Computer Science and Information Systems" je na 251.–300. místě, v oblasti „Mathematics“ a „Material Sciences“ na 301.–350 místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete ZDE.