I přestože se čím dál více rozevírají nůžky mezi potřebami trhu práce a vzdělávacím systémem České republiky, kvůli čemuž zaměstnavatelé nenacházejí na trhu práce vhodně kvalifikované zaměstnance, které pak musí vyhledávat v zahraničí, vláda dnes projedná novou strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030, která zaměstnavatelům neumožní podílet se na podobě odborného vzdělávání v míře obvyklé v jiných rozvinutých zemích. Žáky je přitom potřeba připravit na rozvoj digitalizace a robotizace výroby.

To ale není jediný problém strategie, kterou dnes předloží ministr školství. Vláda se chystá deklarovat, že chce provést revizi a aktualizaci Národní soustavy kvalifikací (NSK). Ta poskytuje lidem vedle školní docházky druhou cestu k získání profesní kvalifikace. Jednak stanovuje požadavky znalostí, dovedností a kompetencí, přičemž není důležité, zda byly získány ve škole, praxí či v rámci kurzu, jednak garantuje jejich úroveň a kvalitu.

Do systému NSK jsou zařazovány kvalifikace, které jsou požadovány rychle se měnícím trhem práce a které jsou vymezovány a popisovány zástupci zaměstnavatelů – členů pracovních skupin sektorových rad. Ty jsou nezávislým a zaměstnavateli organizovaným sdružením odborníků, tvořeným stovkami významných firem, mj. ŠKODA AUTO, TONAK, Aircraft Industries, ABB, AŽD Praha, Česká pošta, České dráhy, ČEZ, Siemens s.r.o., Třinecké železárny nebo VEBA, textilní závody.

Národní soustava kvalifikací se tak díky širokému zastoupení zaměstnavatelů mohla stát uznávaným nástrojem využívaným ke zvyšování souladu mezi kompetencemi požadovanými trhem práce a obsahem vzdělávání, což se týká i počátečního odborného vzdělávání.

Požadavky na kvalifikace stvrzené zaměstnavateli v podobě standardů profesních kvalifikací by měly podle Hospodářské komory být jedním z východisek při modernizaci jeho obsahu. Zapojení reprezentantů zaměstnavatelů do těchto aktivit je přitom ve všech zemích, sledovaných například v rámci šetření OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), ILO (Mezinárodní organizace práce), CEDEFOP (Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání) a ETF (Evropská nadace odborného vzdělávání), považováno za naprosto nezbytné.

Dnes vládou projednávaná strategie ale nijak nespecifikuje, jak chce stát takovou revizi provést a ani se nezabývá tím, jakou roli v rozvoji Národní soustavy kvalifikací budou mít od roku 2021 zaměstnavatelé, kteří se na jejím budování posledních patnáct let podíleli v projektech řízených MŠMT a financovaných z Evropského sociálního fondu. Doposud přitom byla do NSK vložena téměř miliarda korun.

Hazard s budoucností Národní soustavy kvalifikací je tak z pohledu Hospodářské komory hazardem při zhodnocení již vynaložených finančních prostředků, ale především pak hazardem s motivací lidí, kteří se do tvorby profesních kvalifikací v průběhu let zapojili. Budování NSK se přitom setkávalo s řadou problémů týkajících se zdlouhavých procesů schvalování ze strany státu, náročné administrativy a časem i zastaralého informačního systému NSK.

Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a další organizace jsou připravené podílet se na odstranění nedostatků NSK a sektorové rady modernizovat tak, aby byl zajištěn efektivní rozvoj NSK i po ukončení udržitelnosti projektu NSK II v roce 2020. Budoucnost NSK a její další rozvoj přitom může velmi podstatně ovlivnit novela Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, po které zástupci zaměstnavatelů dlouhodobě volají, avšak MŠMT ji z roku na rok opakovaně odkládá a chybí i v Plánu legislativních prací pro rok 2021.