Diskuse o kartách kryje hlavní podstatu problému. Je to stejné, jak se kdysi povídal příběh o dědovi, co denně vozil přes firemní vrátnici kolečko pilin. Všichni si mysleli, že to má piliny na topení nebo do kotců pod králíky – ve skutečnosti vyvážením pilin kradl kolečka. 

 

Nečas, kdysi Drábek, nyní i s Mülerovou se neustále přou - sKarty ano a sKarty ne. Napřed to měly být platební karty pro některé občany, pak pro všechny, co pobírají nějaké sociální dávky. Později se to mělo rozšířit i na důchodce. Když už se zpochybnilo, že to nemusí být karta platební, ale že to může být identifikace pro nějakým způsobem státem obsluhované občany, to už se rozhýbali hlídači nakládání s osobními daty. Na co Spořitelna potřebuje vyrábět karty s osobními údaji? Stát nesmí nikomu předat soukromé údaje občanů. Žádnému soukromému subjektu, kterým Spořitelna bezesporu je.  

 

Z mých dřívějších diskusí s některými představiteli našich bank vím, že na pražské burze Spořitelně nikdo nevěřil. Její jednání neodpovídalo běžným tržním či burzovním zákonitostem. Nedůvěru budilo velké množství akcionářů Sparkasse (držitele Spořitelny) sídlících na finančně neprůhledných Kaymanských ostrovech. Podezření bylo, že to jsou anonymní držitelé z ruské mafie a bývalého KGB. Znali  dokonale rakouské finančnictví  z nedávné minulosti,kdy tam měl Sovětský svaz své vojáky. Hned se nabízí otázka – na co potřebuje banka, která může být v držení mafie a KGB, osobní data sociálně slabých občanů? Dokonale státem zmapovaná síť všech nějakým způsobem sociálně potřebných či závislých, je dokonalým materiálem pro volby a předvolební manipulace, když vezmeme v úvahu fakt, že tato skupina k volbám chodí. Podobně i - Policie ČR dodnes záhadně nešetří několikeré upozornění na nezákonnosti a jiné podivnosti kolem stávající krajské ředitelky Úřadu práce v Ostravě, kde je sociálně závislých obrovské množství. Nějak policisté neumí odpovědět na otázku k možnému nebezpečí pro případné sociální bouře, když údajně měla za totality dlouho pobývat v sídle KGB – v Moskvě.

 

Otázek souvisejících s předáním osobních dat Spořitelně je hodně. Jako první by bylo třeba zajímat se, proč státu i Spořitelně nevadilo, že podpisem společné dohody byla porušena Ústava i Listina základních práv a svobod. Když tedy byly porušeny, pak podle občanského zákoníku je tato smlouva neplatná. V tom případě nelze Spořitelně dávat nějaké odškodné. Při předpokladu, že smlouvu o předání dat sKartách za stát i za Spořitelnu uzavírali svéprávní lidé, tak museli vědět o nezákonnosti a neplatnosti. Z toho plyne, že tzv. odškodné je vlastně jedním z „malých „ tunelů na státní rozpočet. Věděli – podepsali – čekají peníze za údajnou škodu – o ty se rozdělí. Spořitelní sKarta se měla týkat zhruba jeden a půl milionu obyvatel. V blízké době až 7 miliónů obyvatel.

 

Jenže ono se objevilo více návrhů na více typů karet. Napřed to byly elektronické zdravotní karty – stále nebyly trvale a nezvratně zamítnuty. Mohlo by jich být cca až 15 mil. kusů. Nyní se objevila informace, že by mohla být ještě tzv. „superkarta“ – elektronická karta pracovníka. Tato by se mohla týkat cca 10 miliónu obyvatel. Přehlédlo se ovšem, že už se vydávají karty - elektronické občanské průkazy. Výrobce garantuje bezpečnost a univerzální použití. Pochopitelně za odpovídající cenu. Na počátku dubna zaznělo v TV od  dočasně bývalého bratra chemika Kalouska, že cena takové „superobčanky“ je 500 Kč. Ano, není to běžná občanka, kterou ukazujeme úplně neznámým lidem, která je cca maximálně snad za korunu. Nová má víc funkcí, než nejkomplikovanější švýcarský vojenský nůž. Ale i s ním se dá ukrojit chleba jako běžným nožem, který nemá desítky zbytečných funkcí navíc. Komplikovaná občanka se také jen ukazuje k prokázání totožnosti. S novou občankou se zatím počítá s cca 12 miliony kusů.

 

Občan může mít celkem 4 takové karty v celkové hodnotě cca 2000 Kč. Celkem by tyto karty stály 22 miliard Kč. Ke kartám je třeba mít čtečky takových karet. Jsou 4 karty, tak 4 typy čteček. Sečteme-li všechny obce, státní instituce a více či méně potřebné úřady, všechny živnostníky a právnické osoby někoho zaměstnávající, také všechny ambulantní i obvodní či odborné lékaře, pak nám vyjde přes 500 tisíc čteček. Při jejich verzi se „státem garantovanou ochranou osobních dat“ může taková speciální čtečka stát v konečném důsledku až 1000Kč. Souhrnně by tyto čtečky vyšly na 500 mld. Kč. K tomu se přidají různá speciální školení a další speciální dohled…

 

Takže nejde o karty pro naše dobro, ale o někomu zákony garantovaný byznys s nepotřebnými nesmysly, které přímo nebo nepřímo zaplatíme my všichni. Při souhrnné ceně cca 550 mld. to vychází na 55 tisíc Kč na osobu včetně nemluvňat.

 

V těchto dnech to vypadá, že by sKarty mohly zmizet. Nastává fáze hledání, jak vydělat alespoň na jejich rušení, a o tento výdělek se rozdělit. Je na nás všech, jak si necháme líbit kšefty politiků, když tvrdí něco o škodě Spořitelny, která prokazatelně nevznikla. Je namístě připomenout nedávnou sanaci Spořitelny, když se objevilo nebezpečí, že zkrachuje. Tehdy ji skrytě vypomáhal tehdejší náměstek ministra financí. Mělo jít údajně o rizikové úvěry související s privatizačními postupy v Azerbajdžánu – zmizely 4 mld. Kč. To asi budou ty vysoké poplatky..

 

Je třeba hlídat, co se děje, kudy a s pomocí jakých nesmyslů se z nás politici snaží dostat peníze pro své machinace. Zatím se jim to daří a měli bychom se ozvat. Ono stačí třeba v tuto chvíli jednoduchá věc – nepoužívat Spořitelnu, když s námi jedná takto.

 

(Poznámka pro vysvětlení použitých čísel: Všechna jsou z otevřených zdrojů ČSÚ a pod. )

 

(Ještě jedna poznámka: Politici tvrdí, že je pro stát levnější posílání peněz pomocí sKarty oproti poštovním složenkám. Jenže poštu vlastní 100% stát – ten určuje cenu složenek, které potřebuje.)