Protože je mihule vázána na čisté vody s vyšším obsahem rozpuštěného kyslíku, je označována jako bioindikační druh čistoty vody. Dalším nezbytným faktorem pro její dlouhodobý výskyt je přítomnost bahnitopísčitých náplavů, které se vytváří dlouhodobou sedimentací v proudových stínech meandrů a které je nutné ponechávat v korytě.

Tření mihule probíhá na jaře, a to pouze jedenkrát za život. Samice v tomto období klade na písčité až štěrkovité dno jikry, z nichž se líhnou larvy – minohy. Ty žijí skrytě v písčitých až bahnitých nánosech, živí se detritem (jakákoli forma neživé organické hmoty, včetně různých rostlinných tkání) a organickými usazeninami. Minohy se po 3–4 letech mění v dospělou mihuli. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt,  v dospělosti již žádnou potravu nepřijímá.

Výskyt mihule potoční na Vysočině je evidován jen na několika místech, jedním z nich je Jankovský potok. Začátkem září se uskutečnil průzkum na dvou přítocích Jankovského potoka, na Hejnickém a Kladinském potoce.

Hejnický potok pramení v přírodní památce Hajnice, po opuštění tohoto území směřuje přes obec Ústí k Hejnickému rybníku (na některých mapách Oplazský rybník). Proloveny byly čtyři úseky v délce cca 100 m, první byl pár metrů nad Hejnickým rybníkem, poslední byl pod přírodní památkou (pod silnicí Branišov–Šimanov).  Mihule byly zjištěny ve dvou úsecích, a to v počtu až 4 a 7 minoh. Poslední zkoumaný úsek pod přírodní památkou není ještě dostatečně morfologicky vyvinutý a z důvodu absence náplav není proto pro mihuli vhodný. Na Kladinském potoce se výskyt mihule potoční nepotvrdil.

Potvrzení výskytu mihule potoční na Hejnickém potoce je velmi radostným zjištěním, údaje o výskytu tohoto kriticky ohroženého druhy byly staré více než 40 let! 

Nejvýznamnějšími faktory ohrožení pro mihuli potoční jsou nevhodné úpravy toků, při nichž dochází k likvidaci vhodných náplavů a dnového substrátu pro život minoh a také znečištění některých potoků a řek. Je nutné zachovat toky, v nichž se vyskytuje, ve stavu umožňujícím její dlouhodobou existenci. Je zapotřebí přísně chránit obývaný biotop a případně umožnit jeho další rozšíření vhodnými úpravami, po kterých se vytvoří více vyhovujících stanovišť. Je nutné vyvarovat se především zahlubování toků, zpevňování koryt a těžby jemných náplavů.