Ministerstvo spravedlnosti nabídne vyvážené řešení, které umožní dlužníkům návrat do normálního života. Zároveň však bere na zřetel zájmy věřitelů.

Úvahy o případných změnách insolvenčního zákona se soustředí na vymezení podmínek pro povolení oddlužení a možné osvobození od části dluhů. V současné podobě je institut oddlužení přístupný pouze osobám, u nichž lze předpokládat, že budou schopny splatit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů v průběhu 5 let.

Současný systém tak dlužníka málo motivuje, aby prostřednictvím insolvenčního řízení řešil včas svou dluhovou situaci. Důvodem je obava z nesplnění stanovené 30% hranice uspokojení, jejíž neosvědčení může vést k prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Důsledkem je však v mnoha případech jen další zadlužování a zmnožování exekucí bez vyhlídky na zlepšení. Tento stav nesvědčí ani věřitelům, ani státu.

Základním východiskem je v těchto chvílích zpřístupnění institutu oddlužení i nemajetným osobám, které nesplňují podmínky pro povolení dosavadního oddlužení. Případné přiznání osvobození od části dluhů a jeho rozsah by však bylo závislé na snaze dlužníka tyto dluhy dle svých možností plnit. Situace by se tedy neposuzovala striktně podle kvantitativních parametrů, jako je tomu nyní, ale bral by se v úvahu i případný příkladný přístup dlužníka k řešení své finanční situace a svou snahu splatit alespoň část dluhů po určitou dobu, může mu být přiznáno osvobození i při nižším uspokojení. Vychází se z toho, že je v zájmu dlužníka i společnosti, aby zde byla naděje na jeho návrat do normálního ekonomického života.