Na zdravotní služby v roce 2014 vynaložila pojišťovna 26,1 miliardy korun. Nasmlouváno má téměř 26 tisíc poskytovatelů zdravotní péče. V 82 % případů se neřídila úhradovou vyhláškou a uzavřela dodatky, které umožňují hradit poskytovatelům zdravotních služeb rozdílné ceny za stejné výkony. Kontroloři prověřili mimo jiné úhrady za shodné speciální výkony, jako jsou endoprotézy velkých kloubů a implantace kardioverterů a kardiostimulátorů. Rozdíly v úhradách za tyto úkony dosahovaly až 46 %. Například za implantování vybraného druhu kardiostimulátoru zaplatila pojišťovna jednomu zdravotnickému zařízení 200 tisíc korun a jinému 106 tisíc korun. Výše úhrad za výkony vycházela z individuálních jednání pojišťovny se zástupci nemocnic. Různé ceny za stejnou léčbu platila pojišťovna také poskytovatelům lázeňské péče.

NKÚ prověřil, jak pojišťovna tvořila a čerpala své fondy. Ze základního fondu se platí především hrazené služby, jeho zdrojem jsou hlavně platby pojistného. V letech 2009 až 2013 z něj pojišťovna vyplatila téměř 13 milionů korun na dva projekty, v rámci kterých se ale pojištěncům žádné zdravotní služby neposkytovaly. Těmito penězi odměnila pojišťovna lékaře za administrativní úkony, nikoliv za zdravotní péči.

V rámci prověřování provozního fondu, ze kterého pojišťovna platí svůj provoz, se kontroloři zaměřili mimo jiné na výdaje za marketingové služby, nákup dárkových předmětů nebo externí poradenské služby. Výdaje za marketingové služby byly například v roce 2013 třetí nejvyšší – hned po výdajích na mzdy a odměny a na sociální pojištění zaměstnanců – a činily 47 milionů korun.

Při výběru dodavatelů na nábor nových pojištěnců nepostupovala pojišťovna podle zákona o veřejných zakázkách. Zakázky na tyto služby nezadala v žádném ze stanovených druhů zadávacích řízení. V roce 2013 například nadlimitní veřejnou zakázku za téměř 17 milionů korun bez DPH rozdělila a zadala formou veřejných zakázek malého rozsahu přímo vybraným dodavatelům. Na tyto náborové akce vynaložila pojišťovna v roce 2013 téměř 21 milionů korun bez DPH, což v přepočtu na jednoho nového pojištěnce dělá 999 korun na osobu. V roce 2014 pojišťovna na žádost ministra zdravotnictví s těmito akcemi skončila. Od září 2015 zakazuje nábor pojištěnců prostřednictvím třetí osoby zaměstnaneckým pojišťovnám zákon.

Nezanedbatelné byly i výdaje pojišťovny na dárkové předměty – ty v letech 2012 až 2014 dosáhly 16,7 milionů korun. Pojišťovna nakoupila mimo jiné dárkové balíčky za cenu od 600 do 1 600 korun, tašky za 594 korun, spací pytle za 499 korun, webkamery za 426 korun nebo krabice s dvěma lahvemi vína po 420 korunách.

Kontroloři se zaměřili i na výdaje pojišťovny za externí poradenské služby. Také v této oblasti nepostupovala pojišťovna vždy hospodárně. Například poradci generálního ředitele pro technické zabezpečení a správu majetku vyplatila v letech 2012 až 2013 celkem přes 867 tisíc korun. Na činnosti, které měl poradce ve smlouvě, měla přitom pojišťovna své vlastní zaměstnance.

Z provozního fondu byly hrazeny i mzdy a odměny. Zatímco v roce 2013 dosáhla průměrná mzda u zaměstnanců více než 32 tisíc korun, průměrné měsíční mzdy a odměny vrcholového managementu přesáhly 285 tisíc korun a v roce 2014 dokonce přesáhly 315 tisíc korun.

Kontroloři se zaměřili také na fond prevence, ze kterého se hradí například lázeňské pobyty. Zjistili, že v jeho rámci byla vyčleněna tzv. položka generálního ředitele, o jejímž využití rozhodoval výhradně generální ředitel. Ten zvýhodňoval některé pojištěnce, protože uhradil jejich lázeňské pobyty, přestože nesplňovali podmínky pojišťovny pro úhradu péče. V letech 2012 až 2014 z ní vyčerpal minimálně 2,4 milionu korun. Pojišťovna tak zaplatila například přes 1 milion korun za pobyty 44 pojištěnců, kteří nespadali do kategorie pojištěnců, pro něž byl preventivní program určen. Byli mezi nimi i někteří členové správní i dozorčí rady pojišťovny.

NKÚ upozornil také na systémová rizika v oblasti zdravotních služeb. Kontroloři poukazují například na zdlouhavé schvalování zdravotně pojistného plánu, chybějící podmínky a výši úhrad za dlouhodobou intenzivní a dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péči, nesoulad existence kapitačních plateb praktickým lékařům se zákonem o veřejném zdravotním pojištění, anebo na právní úpravu, která nemotivuje ke snížení dodavatelských cen zdravotnických prostředků.

Podle NKÚ orgány, které se podílely na rozhodování o hospodaření zdravotní pojišťovny a její kontrole, neplnily svou úlohu dostatečně.