Elektronizace služeb veřejné správy přesto postupovala do konce roku 2019 jen pomalu. Občané neměli o těchto službách dostatek informací a nabídka služeb byla omezená. ČR tak nadále zaostává za ostatními zeměmi EU. Kontrola ukázala, že elektronickou identifikaci s využitím elektronických občanských průkazů i Portál občana využívalo minimum lidí.

„Bohužel se ukázalo, že i přes to, že má ČR vybudovanou infrastrukturu eGovernmentu a investovala do ní nemalé prostředky, služby pro občany se nezlepšily. Například letošní situace kolem koronavirové krize přitom ukázala, jak důležité je, aby státní správa byla schopna poskytovat služby občanům na dálku“, uvedl ke kontrole prezident NKÚ Miloslav Kala.

Elektronickou identifikaci a Portál občana spustilo MV v roce 2018 a jejich smyslem je umožnit občanům snazší přístup k digitálním službám orgánů veřejné správy. Zároveň mají přispět i k větší transparentnosti a flexibilitě veřejné správy.

Náklady na vybudování elektronické identifikace dosáhly téměř 160 milionů korun. MV spolu s jejím spuštěním začalo vydávat i elektronické občanské průkazy, které mohou občané využít pro elektronickou identifikaci při kontaktu s úřady. Do konce roku 2019 vydalo MV přes 1,75 milionu těchto průkazů. Certifikát pro elektronickou identifikaci si ale nechalo na průkazech aktivovat jen 13 % jejich držitelů. Náklady na vydané občanské průkazy vzrostly celkem o více než 52 milionů korun.

Pro kontakt s úřady mohou lidé využít Portál občana. MV jej vytvořilo spolu se státním podnikem Národní agentura pro komunikační a informační technologie (NAKIT). MV s ním od roku 2017 uzavřelo smlouvy celkem za téměř 87 milionů korun v rámci tzv. vertikální spolupráce, tedy mimo režim zadávacího řízení. NAKIT následně zadala většinu prací na Portálu občana externímu dodavateli a využila k tomu rámcovou smlouvu z roku 2015.

O využití Portálu občana byl ze strany občanů malý zájem. Do konce roku 2019 se do něj přihlásilo 0,5 % dospělých občanů ČR. Nabídka služeb Portálu občana je omezená a velká část služeb vyžaduje zřízení datové schránky. MV prezentovalo dostupnost 100 elektronických služeb, ve skutečnosti bylo na portálu jen 29 služeb státní správy využitelných občany. MV totiž započítalo i ty služby, na které portál jen přesměrovává, například Daňový portál nebo Českou správu sociálního zabezpečení.

MV si při tvorbě Portálu občana nezpracovalo analýzu, o jaké služby mají občané největší zájem. Takový průzkum si například zpracoval britský úřad Government Digital Service, u kterého se MV inspiroval, a který takovou analýzu MV doporučil. Již od roku 2016 MV vědělo o slabém povědomí občanů o službách eGovernmentu, přesto do konce kontroly komplexní osvětovou kampaň zaměřenou na elektronickou identifikaci a Portál občana MV nezahájilo.

Komplikací pro rozšíření služeb Portálu občana bylo i to, že úřady neměly povinnost se k této službě připojit a MV nemělo ze zákona nástroje, jak je ke spolupráci přimět. Ke zlepšení situace má přispět zákon o právu na digitální služby, účinný od února 2020. Ten totiž zavádí právo občanů na využívání digitálních služeb a orgánům veřejné moci ukládá povinnost tyto služby poskytovat.