Tohle je pro Šumavu ta nejsmutnější zpráva za poslední rok. Rána! Šok! Sen mnoha generací turistů se rozplývá. Zatím! I když cestu skrze Luzenské údolí na Modrý sloup povolilo Ministerstvo životního prostředí ČR, na základě žaloby Dagmar Kjučukové z Okrašlovacího spolku Zdíkovska a České společnosti ornitologické ji včera zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích.

„Jednou z možností jak celou záležitost zvrátit je podání kasační stížnosti ze strany účastníků řízení, mezi které nepatří Správa NP a CHKO Šumava,“ uvádí Pavel Pechoušek, mluvčí Správy NP a CHKO Šumava. Jedno je ale jisté - průchod skrze Luzenské údolí na Modrý sloup - tradiční přechod pro pěší s Bavorskem – se toto léto neotevře. K neomluvitelné škodě všech milovníků Šumavy.

Cesta na Modrý sloup skrze Luzenské údolí je stezka, po které se chodilo již od středověku. Vedla tudy Zlatá stezka, obchodovalo se tu i pašovalo zboží několik stovek let.

Po roce 1948 tu stála železná opona a od roku 1991 průchod neumožňovala existence první zóny Národního parku Šumava a informaci, že se zde vyskytuje tetřev hlušec.

Změna v přístupu nastala až loni, kdy průchod umožnilo Ministerstvo životního prostředí ČR. Z odborného hlediska je otevření naprosto v pořádku. Otevření průchodu Luzenským údolím jasně doporučila Správa Národního parku Šumava i Správa Národního parku Bavorský les. Obě vrcholné organizace zabývající se ochranou přírody průchod Luzenským údolím schválily.

„Dlouhodobě jsme sledovali populaci tetřeva hlušce jak na české, tak na bavorské straně hranice. Exaktním výzkumem, který doprovázelo využití těch nejmodernějších metod, kdy se kromě velikosti populace sledovaly i její genetické vlastnosti se zjistilo, že na sledovaném území obou částí Šumavy žije až 600 kusů vzácného ptáka. Výzkumy posledních let jasně ukázaly to, co věděl každý lesník a každý Modravák. Na cestě Luzenským údolím tetřev nežije, protože žije v lese. Tetřev se v hojném počtu nachází i kolem turistických stezek, po kterých poslední dvě desítky let chodí turisté,“ argumentuje Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

V oblasti Modrého sloupu a centrální části Luzenského údolí, tedy v otevřené bezlesé krajině s širokou cestou se ale tetřev téměř nevyskytuje.

Nemá zde vhodné úkryty ani mraveniště jako zdroj potravy pro mláďata. Jak ukázal společný výzkum, tak tyto vhodné biotopy se naopak nacházejí na úbočí Špičníku – což je současná stezka na Modrý sloup, kudy turisty v roce 2009 pustilo tzv. ekologické vedení Správy Národního parku Šumava za podpory ekologických aktivistů.

Neuvěřitelný příběh, který Modrý sloup provází, tak dochází do ještě bizarnějšího paradoxu. Tam kde tetřev zcela prokazatelně žije, tam turisté nevadí. Tam kde prokazatelně není, mu turisté vadí.

„Ekoaktivistická hnutí svou blokádou průchodu na Modrý sloup skrze Luzenské údolí jasně ukázala, že jim nejde o ochranu tetřeva ani přírody, ale jen o vyštvání lidí a turistů ze Šumavy a to i z míst, kde pro to z hlediska ochrany přírody nejsou žádné důvody,“ uvádí Antonín Schubert, předseda Svazu obcí Národního parku Šumava.

„Ekoaktivisté pošlapali snahu obou národních parků – vrcholných orgánů ochrany přírody na daných územích, ale také společnou snahu českých i bavorských obcí,“ uvádí ředitel Mánek.

„Okamžik, na který čekám celý život, se zdál být téměř na dosah, ale nakonec zvítězil nerozum a sobeckost. Jsem zklamaný. Téměř tak silně, jako když mi komunisti v sedmdesátých letech zakázali vykonávat učitelské povolání,“ uvádí Emil Kintzl, legendární milovník Šumavy, který již cestu na Modrý sloup proznačil turistickými značkami.

Současné vedení Správy NP a CHKO Šumava chce prosazovat výuku návštěvníka Šumavy tím, že mu chce divokou přírodu ukazovat. „Každý kdo divokou přírodu zažije na vlastní kůži, si jí váží a chápe důvody její ochrany. Ekologisté chtějí přírodu ukazovat jen na obrázcích, chtějí ji mít jen pro sebe,“ uvádí Jiří Mánek.