V srpnu loňského roku odjížděla stěžovatelka s manželem, oba v důchodovém věku, z ulice K Dolům v Praze od Obchodního náměstí, kde měli zaparkované auto. Manžel vyjížděl sám, žena na něj čekala. Ulice je na konci neprůjezdná a manžel musel auto nejprve otočit. Přitom došlo k nepatrné kolizi s jiným vozidlem, čehož si nevšiml, a stěžovatelka, která do vozu posléze nasedla, o tom neměla tušení. Kolize si ale všimli kolemjdoucí, kteří se domnívali, že chce řidič od nehody ujet, a přivolali policii. Dvoučlenná hlídka Pohotovostní motorizované jednotky Krajského ředitelství hl. města Prahy v neprůstřelných vestách, cvičená ke zvládání agresivních osob, auto zastavila a vyzvala oba manžele k předložení občanských průkazů, aniž jim sdělila důvod zastavení a lustrace. Až na dotaz policisté stěžovatelce sdělili, že se nachází ve vozidle, které způsobilo dopravní nehodu a odjelo z místa. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka o žádné dopravní nehodě nevěděla a nebyla jejím účastníkem, doklady policistům nepředložila a došlo ke slovní potyčce. Stěžovatelka mezitím vystoupila a přešla k zadní části vozu. Když se začala vracet k místu spolujezdce, vyhodnotil to policista jako pokus o útěk a vyzval ji slovy: „Jménem zákona, zastavte se a předložte mi doklad totožnosti, jinak bude použito donucovacích prostředků!“ Stěžovatelka nereagovala a tak jí policista zkroutil ruce za záda a nasadil jí pouta. Zároveň jí policisté sdělili, že je zajištěna. Postup policistů nezměnil ani manžel stěžovatelky, který jim identitu manželky sděloval. Policisté stěžovatelku naložili do služebního vozidla a odvezli na služebnu. V důsledku dvou poruch služebního vozidla jim cesta na cca kilometr vzdálenou služebnu trvala v horkém odpoledni dvě a půl hodiny. Na služebně stěžovatelka svou totožnost prokázala a byla propuštěna.

I když stěžovatelka podala na policii stížnost ihned po svém propuštění a ve vozidle policie se nacházelo záznamové zařízení, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy záznam nezajistilo a následně došlo k jeho přehrání. Stížnost pak byla vyhodnocena jako nedůvodná.

Podle veřejné ochránkyně práv se policie dopustila řady pochybení:

- Policisté žádali prokázání totožnosti, aniž by sdělili důvody. Přitom zákonný důvod existoval – oznámené vozidlo ujíždějící od dopravní nehody se shodovalo s vozidlem, v němž stěžovatelka seděla, tj. podle zákona o Policii ČR šlo o osoby zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání správního deliktu.

- Policista nevyužil možnosti ke zjištění totožnosti stěžovatelky na místě samém a rovnou přistoupil k předvedení. Nijak nereagoval na identifikaci stěžovatelky jejím manželem.

- Policista použil pouta vůči 67leté ženě, která na něj nijak neútočila.

- Policisté nebyli schopni zajistit vhodný způsob převozu stěžovatelky na služebnu, čímž nepřiměřeně prodloužili dobu jejího zajištění.

- Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy nezajistilo relevantní důkazní materiál, který byl k dispozici minimálně ještě 7 dnů od podání stížnosti.

- Ředitel Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy nesprávně vyhodnotil podanou stížnost jako nedůvodnou.

Ochránkyně doporučila proškolit policisty v oblasti prokazování totožnosti a používání donucovacích prostředků, přijmout pravidla pro případy, kdy dojde k technické závadě na dopravním prostředku převážejícím zajištěnou osobu, a rovněž alespoň částečně přehodnotit závěr o nedůvodnosti stížnosti a zaslání omluvy stěžovatelce.

S výjimkou nezajištění důkazního materiálu krajský ředitel veškerá popsaná pochybení odmítl a nepřijal žádná opatření k nápravě.