„Po letošním zápisu Krajiny pro chov a výcvik ceremoniálních koní v Kladrubech nad Labem na seznam UNESCO pokračuje hřebčín v krocích, které upevní jeho postavení mezi světovými památkami. Ze zašlého domu v sousedství císařského hostince a zámku se tu vyloupl krásný dům, který bude sloužit jak hřebčínu, tak i obyvatelům obce. Věřím, že další investice ke zkrášlení tohoto místa i nejbližšího regionu budou přibývat i v dalších letech jak ze strany státu, kraje, hřebčína i okolních obcí,“ uvedl 1. náměstek hejtmana Roman Línek, který je zároveň předsedou Rady památky UNESCO.

Řemeslně náročná obnova byla zahájena v srpnu 2017 a trvala do listopadu 2019, přičemž náklady na realizaci dosáhly částky 25,7 milionů korun s DPH. Při náročné komplexní obnově objektu představovaly výzvu především dochované barokní stropy – ty během rekonstrukce prošly citlivým restaurováním a dnes dotváří výjimečnou atmosféru objektu. Objekt bude nově využit jako administrativní zázemí hřebčína (dříve bylo ve zbourané budově nazývané parlament) a zároveň zde bude od února pobočka České pošty.

„Areál návsi v Kladrubech nad Labem se právě dokončenou rekonstrukcí budovy bývalé fary a školy stal kompletně revitalizovaným územím, s výjimkou jednoho objektu, který je ve vlastnictví soukromé osoby. Revitalizace historických objektů národního hřebčína však tímto nekončí, již na jaře příštího roku bude dokončena obnova historické stáje paddock v zámecké zahradě,“ uvedl ředitel národního hřebčína Jiří Machek.

Objekt je kulturní památkou, zapsanou včetně pozemků do Ústředního seznamu kulturních památek 16. listopadu 2012 a současně je součástí chráněného území krajinné památkové zóny Kladrubské Polabí, prohlášené v roce 2015 opatřením obecné povahy Ministerstvem kultury.

Původní objekt v Kladrubech nad Labem byl vystavěn okolo roku 1731, v závěru velkoryse pojaté vrcholně barokní přestavby kladrubského hřebčína, dvorním zednickým mistrem Tomášem Hafeneckerem jako dům vrchního písaře hřebčína. Stavba byla připojena k západní straně starší, dnes již zaniklé usedlosti vrchního písaře, pocházející z renesančních stavebních etap. Po dokončení rozsáhlé klasicistní přestavby hřebčína kolem poloviny 19. století, kdy byly všechny jeho provozy včetně obydlí zaměstnanců záměrně soustředěny uvnitř uzavřených areálů statků, dům písaře ztratil svoji původní funkci. V r. 1877 byla v jeho jižní polovině zřízena fara, pro jejíž potřeby bylo na jižní straně přistavěno nové křídlo. Severní polovina původního domu, na severní straně poněkud rozšířená, byla přestavěna na byt učitele školy, jejíž učebny byly přistavěny na východní straně přibližně v místě zaniklé starší usedlosti vrchního písaře. Adaptace a rozšíření objektu, provedené v dobovém neorenesančním stylu pražským architektem Martininem, doplnila původní historickou strukturu o další hodnotnou slohovou vrstvu. Ve druhé polovině 20. století byly prostory využity pro zřízení bytů pro zaměstnance hřebčína, pouze učebna v severovýchodním křídle byla využita pro umístění archivu. Následně v 70. letech byla do tehdejších prostor přestěhována pošta, která zde byla až do začátku rekonstrukce objektu v roce 2017.