Plovoucí elektrárna se skládá z jaderného dvojbloku (dva reaktory KLT-40S) a pobřežní infrastruktury. Vyráběná elektřina proudí do Čaun-Bilibinského energetického uzlu na Čukotce. Výroba elektřiny byla zahájena na základě provozního povolení vydaného ruským dozorným orgánem Rostechnadzorem a rozhodnutí společnosti Čukotenergo o připojení bloku v severní přenosové soustavě.

Generální ředitel Koncernu Rosenergoatom (provozovatel ruských jaderných elektráren a součást ruské korporace pro atomovou energii Rosatom) Andrej Petrov to komentoval slovy: „Dnes došlo k historické události, k prvnímu přifázování elektrogenerátorů Akademika Lomonosova k síti. Tím jsme udělali nejdůležitější krok na cestě k tomu, aby se Pevek stal energetickým hlavním městem regionu, opěrným bodem dalšího průzkumu západní Čukotky a klíčovým místem na Severní mořské cestě. Hlavní cíl letošního roku tím byl splněn a naším úkolem pro rok 2020 je uvést plovoucí elektrárnu do komerčního provozu.“

Elektrogenerátory Akademika Lomonosova mohly být připojeny k síti po jejich synchronizaci s parametry pevninské sítě. Předcházelo tomu dokončení výstavby pobřežních objektů, které zajišťují vyvedení výkonu z plovoucího bloku do sítě Čukotského autonomního okruhu. Dále si mnoho práce vyžádala stavba inženýrských sítí dálkového vytápění. Teplo začne jaderný blok dodávat na břeh v průběhu roku 2020.

Vedoucí Ředitelství pro výstavbu a provoz plovoucích jaderných elektráren Koncernu Rosenergoatom Vitalij Trutněv řekl: „Naši odborníci provedli rozsáhlý soubor zkoušek při různých stupních výkonu. Všechny činnosti nezbytné pro potvrzení spolehlivosti a bezpečnosti provozu plovoucího bloku byly provedeny v souladu s harmonogramem prací.“ Dále zdůraznil, že absolutní prioritou při výstavbě plovoucí jaderné elektrárny byla bezpečnost, a proto najíždění reaktoru na výkon probíhalo v několika etapách a během každé z nich probíhaly nejrůznější testy zařízení.

Uvedením Akademika Lomonosova do provozu se počet ruských jaderných elektráren zvýší z deseti na jedenáct. Navíc dojde vůbec poprvé v historii ruského jaderného průmyslu k tomu, že v jednom regionu federace budou provozovány dvě jaderné elektrárny zároveň.

Plovoucí jaderná elektrárna vzniká jako náhrada za Bilibinskou jadernou elektrárnu a Čaunskou uhelnou teplárnu. Po svém uvedení do provozu přebere Bilibinské elektrárně titul nejsevernější jaderné elektrárny na světě. Obě elektrárny leží za polárním kruhem a musí vzdorovat drsnému polárnímu klimatu. V zimě zde teplota dosahuje v extrému až -60 °C, v létě pak vystoupá k +14 °C.

Vývoj Akademika Lomonosova probíhal tak, aby měl velké projektové rezervy pro případné zvládání vnějších i vnitřních rizik. Elektrárna disponuje dvěma reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MWe a tepelném 50 Gcal/h, což odpovídá spotřebě města se sto tisíci obyvateli. V současnosti Rosatom vyvíjí novou generaci podobných zařízení, optimalizované plovoucí jaderné elektrárny, které budou mít menší fyzické rozměry a vyšší výkon. Budou mít reaktory RITM-200M o celkovém výkonu 100 MWe.