SČS se ovšem občas proti harmonizačním krokům Evropské komise vymezuje, a někdy i dost ostře. Některé regulační iniciativy EU jsou totiž velmi diskutabilní, anebo i kontraproduktivní s ohledem na dopad na spotřebitele (připomeňme téma vícestranných bankovních poplatků aj.).

Oblast bankovních služeb je pro každého občana, ať již z hlediska konečného spotřebitele, či jako podnikatele, naprosto zásadní. Většiny služeb se může případně podivínský občan zříci a prostě je nepoužívat; v případě bankovních služeb by se již ze společnosti zcela vyloučil, anebo, není-li mu přístup k účtu umožněn, je nedobrovolně, diskriminačně vyloučen. Bankovní služby (a některé další služby finančního trhu), jsou proto velmi zásadní a občané nelibě nesou některé negativní jevy ohledně ceny, ale i dalších aspektů ve vztahu ke kvalitě služeb. Spíše horší než lepší srovnatelnost bankovních služeb tak brání rozhodnutí k přechodu klienta mezi bankami. Přitom přechod mezi bankami je dnes již jednoduchou procedurou, ale málo spotřebitelů o takové možnosti ví, takže ji nevyužívají. A protože v minulých letech došlo „obecně“ (nyní nepoukazujeme na české prostředí) k výraznému selhání služeb bank z důvodu nezodpovědnosti mnohých z nich (ale zdůrazňuji, že nejenom – též a možná především z důvodu nezodpovědnosti států, resp. jejich vlád!), je nasnadě, že prudce narostla tendence centrální regulace, aby se napříště nic takového neopakovalo.

Zatím poslední z takových regulačních iniciativ je aktuální návrh směrnice, který v dané etapě pokrývá tři základní oblasti a cíle: transparentnost a porovnatelnost poplatků souvisejících s platebními účty, přenos platebního účtu mezi bankami a přístup k platebním účtům. Jako spotřebitelská organizace, žádný z nich nezpochybňujeme, naopak. Přinejmenším v jednom případě (změna platebního účtu) váháme, zda regulace je nezbytná (spíše naopak), ale neuškodí. V celku se tedy bude jednat spíše o to, jak nakonec bude směrnice v přijatém konsensu vypadat. (I v této souvislosti lze uvést příklady, kdy výsledek byl nakonec katastrofou). S tím, jaký bude konečný text předpisu, také velmi souvisí, jak bude vymahatelný a jeho dodržování kontrolovatelné. Již dnes se objevují připomínky, že spojení tří odlišných aspektů do jedné směrnice může být pro některé strany a osoby zapojené do schvalovacího procesu nestravitelné.

Transparentnost poplatků za platební účet působí spotřebitelům dlouhodobě potíže, a tak se „jen“ budeme snažit spolupodílet na výsledku tak, aby byl smysluplný právě z hlediska potřeb spotřebitele. Národní regulátor stanoví seznam nejběžnějších poskytovaných služeb a souvisejících účtovaných poplatků, které budou poskytovatelé platebních služeb sdílet, včetně posledního12-měsíčního vývoje.  Spotřebitelé si často stěžují na nedostatečné informace o tom, jaké náklady jsou spojovány se způsobem platby, kterou si zvolí. Je zřejmé, že způsoby platby budou součástí zmiňovaného soupisu služeb, takže orientace spotřebitele by se měla podstatně zlepšit. V dokumentech musí být použita standardní terminologie, aby se usnadnilo porovnání nabídek různých poskytovatelů platebních služeb. Návrh Sdružení českých spotřebitelů, aby terminologie pro bankovní služby byla sjednocena na evropské úrovni v podobě Evropské normy ovšem nebyla vzata úředníky v potaz, takže máme pochybnosti o skutečně důsledné „proveditelnosti“ tohoto záměru, a to zejména pro možnost srovnání přeshraničního, na který se Evropská komise tolik odvolává.

Změna platebního účtu bude regulací pro každého občana zřejmě usnadněna, byť již dnes se jedná o jednoduchý proces; je ale dosud málo využíván, protože o něm obvykle nevíme. Možná i diskuze k této iniciativě povede k vyšší informovanosti spotřebitelů a k tedy ke zvýšení funkčnosti trhu bankovních služeb. Pokud tedy spotřebitel požaduje, aby byly převedeny všechny nebo některé opakující se platební příkazy (např. úhrady nebo inkasa) prováděné na jeho účtu, musí poskytovatel platebních služeb podniknout všechny kroky nutné pro převod a to bezplatně. Zákazníci mohou rovněž požádat o převod zůstatku ze starého účtu a o zrušení tohoto účtu.

Přístup k platebním účtům údajně v ČR není problémem, nicméně tlak na evropskou regulaci je v tomto směru velký. Členské státy musí zajistit, aby platební účet se základními prvky nabízel na jejich území alespoň jeden poskytovatel platebních služeb. Spotřebitelé v EU si navíc budou moci otevřít platební účet v zemi, ve které sídlí poskytovatel platebních služeb, aniž by v této zemi měli trvalý pobyt. To tak samozřejmé dosud nebylo.

Závěrem Dupal shrnuje: „Sdružení český spotřebitelů vítá návrh Evropské komise směrnice o platebních službách a regulaci mezibankovních poplatků. Pokud se z něj nestane po projednání v soukolí mlýnských kamenů členských států a Evropského parlamentu nefunkční „okleštěnec“, je šancí pro spotřebitele, že vnitřní trh bankovních služeb bude skutečně oživen; vzroste konkurenceschopnost mezi bankami, postavení spotřebitele může posílit a ceny - ceny mohou i klesat.“