Původní pozemky byly součástí přídělu, jehož části se ale vlastník vzdal ve prospěch československého státu. Část majetku, kterou si majitel ponechal, následně prodal svému synovi a snaše. Poté, co syn původního vlastníka přídělu zemřel, zapsal notář při dědickém řízení chybně do vlastnictví dědiců i parcely, které již byly dříve převedeny na stát.

Katastrální úřad na základě notářského rozhodnutí zapsal polovinu majetku do duplicitního vlastnictví. Poté, co ÚZSVM prověřil všechny listiny prokazující uvedené skutečnosti, byli spoluvlastníci (dědicové) evidovaní v katastru nemovitostí vyzváni k jednání k vyřešení duplicitního vlastnictví majetku.

S ohledem na komplikovanost případu se spoluvlastníci obrátili na advokátní kancelář, která je ve věci zastupovala. Po složitých jednáních ÚZSVM s právními zástupci dědiců se nakonec podařilo vyřešit duplicitu mimosoudně ve prospěch státu. Po sepsání souhlasného prohlášení byl majetek zapsán na list vlastnictví ÚZSVM.

Odstraněním duplicitního vlastnictví s úpravou zápisu v katastru nemovitostí došlo k souladu se skutečným majetkoprávním vztahem k pozemkům. ÚZSVM bude s nemovitostmi hospodařit v souladu se zákonem o majetku státu.