Žalobkyně -  společnost O2 Czech republic, a. s. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) navrhla vydání předběžného opatření, protože je výlučnou vlastnicí práv na vysílání UEFA Champions League (Ligy mistrů) a vysílá ji na sportovním kanálu O2 Sport, který tvoří součást nabídky placené televize O2 TV. Žalovaná - společnost UPC Česká republika, s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) provozovala převzaté vysílání (např. slovenské televize STV1), které zasahuje do vysílacích práv žalobkyně. Pro dosažení obchodního úspěchu programu O2 Sport je klíčové, že jako první a jediný subjekt nabídne přímé přenosy zápasy Ligy mistrů, která je časově omezena, proto byla zásadní rychlá úprava právních poměrů mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou, aby nedošlo ke vzniku další škody.

Městský soud v Praze návrhu vyhověl a bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění vydal předběžné opatření, kterým stěžovatelce uložil povinnost zdržet se přímých přenosů televizního vysílání zápasů fotbalové Ligy mistrů a sdělování vysílání těchto zápasů veřejnosti, s výjimkou zápasů vysílaných veřejnoprávní televizí Česká televize na programech ČT1, ČT2, ČT24 nebo ČT4 Sport a to až do pravomocného rozhodnutí ve věci. Pouze uvedl, že podle § 169 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, není třeba odůvodnit usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, jemuž nikdo neodporoval. K odvolání stěžovatelky pak Vrchní soud v Praze ve shodě se soudem I. stupně konstatoval, že předpoklady pro nařízení předběžného opatření byly splněny a sám podstatným způsobem rozvedl odůvodnění vydávaného předběžného opatření. Odlišil současně přímé přenosy televizního vysílání a sdělování vysílání zápasů Ligy mistrů, které realizovala O2 TV na základě zakoupené výhradní licence od UEFA. Zatímco ohledně samotných přímých přenosů předběžné opatření zamítl, sdělování vysílání ze strany O2 shledal oprávněným a v tomto směru předběžné opatření soudu I. stupně potvrdil.

Ústavní soud dovodil, že požadavek odůvodnění předběžného opatření soudem I. stupně není bezvýjimečný. Může být zhojen, jestliže odvolací soud tuto vadu řízení napraví. V posuzované věci tak odvolací soud učinil a Ústavní soud tak nemá důvodu jeho závěry, včetně závěrů skutkových, zpochybňovat.

Nelze také odhlédnout od poměřování důsledků eventuálního zásahu do řízení pro obě strany. Existuje určitý právní i faktický stav, jímž se účastníci řídí, i když předběžně po dobu téměř jednoho roku. Nedá se očekávat, že by po případném zrušení rozhodnutí obou obecných soudů došlo stran předběžného opatření k jakýmkoliv změnám. Ostatně stěžovatel namítá v ústavní stížnosti výhradně procesní vadu řízení před obecnými soudy.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1263/16 bude dodatečně zveřejněn v databázi NALUS.