První z této trojice přišel na svět v polovině června oslí samec pojmenovaný ošetřovateli Tristan. Pro jeho matku, šestiletou samici Toscu to byl druhý porod v životě, přičemž ale první mládě přežilo pouze několik dní. Mladý hřebeček je zdráv a v dobré kondici, z čehož má personál stájí i celé zoo radost. Tu kalí pouze skutečnost, že se jedná už o 13. oslího samce v řadě. Čekání na samičku osla, která by znamenala pro liberecký chov velký přínos, tak stále pokračuje. Tosca dorazila před 5 lety z královédvorské zoo, otec Passion pak ještě o dva roky dříve, a to ze soukromého chovu v Izraeli. Tento druh kriticky ohrožených oslů, jejichž domovem je oblast afrického rohu, chová ZOO Liberec již od roku 1991.

Oslové somálští obývají velmi suché oblasti Etiopie a Eritrei, v Somálsku jsou pravděpodobně už vyhubeni. Tento druh lichokopytníka čelí bezprostřední hrozbě vyhubení. Patří k neohroženějším druhům z velkých savců. V zajetí žije kolem 130 zvířat, ve volné přírodě cca několik set posledních jedinců. Základním problémem při snaze o záchranu osla somálského je stálý úbytek vhodných lokalit, pytláctví, značně nestabilní politické prostředí s často zuřícími vojenskými konflikty a občanskými válkami, a z toho plynoucí absolutní absence jakýchkoliv ochranářských aktivit a systému efektivní ochrany. V neposlední řadě i časté křížení s domácími formami oslů, a s tím spojená devalvace genetické výbavy jednotlivých populací. Za poměrně stabilní se dá pokládat eritrejská populace čítající 400 jedinců. Zvířata se vyznačují schopnostmi přežít v extrémních podmínkách skalnatých terénů s tuhou trávou, která tvoří hlavní složku jejich potravy. Dokáží vydržet i mnoho dní bez příjmu tekutin. Velmi tvrdá kopyta jim umožňují se pohybovat po vyschlém a kamenitém podkladu. Dva z libereckých oslů somálských - Shaq (*2006) a Bovu (*2008) - byli v polovině roku 2009 vyvezeni jako součást repatriačního projektu francouzské ZOO Beauval a místní vlády do Džibutska.

Dva jedinci přibyli do stáda zeber Chapmanových, které obývá expozici sousedící se vstupem do zoo. Jedná se o dvojici smíšenou a obě zebří mláďata mají stejného otce – devítiletého samce Ismaela. Matkou samičky se jménem Keshia (*26.6.) je kobyla Kayla a malého hřebce nazvaného Jamie (24.6.) porodila Jua. Ten byl od prvních dnů silný a vitální, ale u samičky Keshii zoologové s názorem vyčkávali. V prvních dnech po porodu nebyl její stav úplně uspokojivý, ale vše se na konci prvního týdne života zlepšilo.  Tato zebří slečna přišla na svět i s málo vídanými vizuálními znaky, které jsme zatím u žádného zebřího mláděte nikdy nepozorovali – její oční duhovka je modrošedá (běžná barva je tmavohnědá) a místa na těle, kde není pokryv srstí nejsou hnědočerná, nýbrž růžová. Nejedná se o genetickou vadu – spíše o málo vídanou hříčku přírody.

Zebra Chapmanova patří mezi býložravce, je poddruhem zebry stepní. Obývá rozsáhlé savany Zimbabwe, Botswany a Mozambiku  JV Africe. Tato zebra má na světlé srsti široké černé pruhy s hnědými mezipásy. Pruhy usnadňují komunikaci uvnitř stáda, žádné dvě zebry nemají stejné pruhování. Zebry žijí ve skupinách o 10 - 30 jedincích s harémovou strukturou, kdy je ve stádě pouze jeden dospělý samec, jenž se páří se všemi samicemi. Samice je březí 350 dní a poté rodí jedno mládě. To se již po pár hodinách přidává ke stádu. Stádo vede nejstarší a rovněž i nejdominantnější klisna, která při cestách kráčí první, za ní jdou mláďata, další členové stáda a nakonec samec. V případě nebezpečí se stádo semkne do kruhu, s mláďaty uprostřed.

Většinu dne tráví zebry na pastvě. Živí se převážně tvrdými stepními travinami. Ve většině případů se pasou společně s žirafami nebo gazelami, lépe tak registrují případné nebezpečí. Největším zebřím predátorem je kromě člověka lev. Zebry dokáží před nebezpečím utéct a běžet na krátké vzdálenosti až 50 km/hod. Pro maso a kůži je vybíjena ve své domovině pytláky.