I když ombudsman vítá, že se má po 17 letech odměna soudních tlumočníků, překladatelů a znalců zvýšil, navrhovanou odměnu považuje za nedostatečnou.

„Soudních tlumočníků, překladatelů i znalců je málo, u některých jazyků mají soudy k dispozici třeba jediného na celou republiku, u znalců je to obdobné a soudy je někdy velmi složitě hledají. Pokud ale víte, jak časově i odborně náročná je to práce, kolik povinností je těmto lidem ukládáno a jak směšná odměna jim náleží, těžko se divit, že o tuto činnost není zájem, soudních tlumočníků, překladatelů a znalců ubývá a noví se nehlásí. Negativně se to pak může projevovat v délce soudních řízení,“ vysvětluje ombudsman. Navrhované změny vyhlášek Ministerstva spravedlnosti sice vítá, ale zvýšení odměny je podle ombudsmana nedostatečná. Své výhrady ombudsman zaslal Ministerstvu spravedlnosti v rámci připomínkového řízení.

Odměny soudních tlumočníků, překladatelů a znalců se naposledy měnily v roce 2002 a přes opakované přísliby Ministerstva spravedlnosti a inflaci se nezvyšovaly. Ministerstvo možnou změnu vždy vázalo na přijetí nového zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích a zákona o znalcích. Oba byly přijaty až v loňském roce. Zavedly uvedeným profesím další povinnosti, aniž by se to promítlo do výše odměny. Zatímco například cena běžného tlumočníka začíná na částce 1000 Kč za hodinu, soudní tlumočník má v současné době nárok na 100 – 350 Kč za hodinu při tlumočení do češtiny, 150 – 350 Kč při tlumočení z cizího jazyka do cizího jazyka. 

Ministerstvo spravedlnosti nyní navrhuje pro tlumočníky odměnu v základní výši 350 – 600 Kč za tlumočení z cizího jazyka do češtiny a 400 – 600 Kč z cizího jazyka do cizího jazyka, pro znalce 350 – 600 Kč za hodinu znalecké práce. I kdyby tyto částky byly schváleny, nebudou je tlumočníci, překladatelé a znalci dostávat hned. Ministerstvo počítá s „přechodným“ rokem 2021, kdy by byly odměny sníženy na 250 – 500 Kč. S tím ombudsman nesouhlasí: „Navrhovaná sazba je nedostatečná, nezohledňuje inflaci, ani tržní hodnotu práce soudních tlumočníků a překladatelů či odbornost znalců. Je rovněž neadekvátní, aby se už tak malé zvýšení odměny po dlouhých 17 letech ještě na rok restriktivně snížilo.“

Podle ombudsmana by se například základní sazba odměny soudního tlumočníka a překladatele měla odvíjet od průměrné hrubé mzdy v České republice pro vysokoškolské učitele ve filologických oborech v kombinaci s průměrnou mzdou tzv. komerčních tlumočníků a překladatelů. Mělo by se také zohlednit, že soudním tlumočníkem a překladatelem se může stát jen vysoce erudovaný odborník, který splňuje zákonná kritéria (požadavky na znalost daného jazyka, na znalost českého jazyka, na praxi, složení vstupní zkoušky aj.). U znalců by podle ombudsmana měla odměna vycházet z průměrné hrubé měsíční mzdy v České republice pro příslušná odvětví, která jsou pro znaleckou činnost nejčastěji využívána. Opět by se mělo zohlednit, že znalcem má být vysoce erudovaný odborník, špička ve svém oboru. Odměna soudních tlumočníků, překladatelů a znalců by měla být v rovnováze s odpovědností, kterou tito odborníci mají. Musí také pokrýt nejen čistou odměnu za vypracování překladu, znaleckého posudku nebo za tlumočení, ale také by měla pokrývat např. režijní a jiné náklady.

S výhradami ombudsmana se ztotožňuje i pracovní skupina soudních tlumočníků pro legislativu, v níž jsou zastoupeny všechny tlumočnické a překladatelské organizace v ČR a akademické instituce podílející se na vzdělávání tlumočníků a překladatelů.