Ochranné opatření především nepamatuje na rodinné příslušníky bez pobytového oprávnění, kteří se nacházejí v zemích s extrémním rizikem nákazy. Ti nemají možnost v těchto zemích podat žádost o vízum. Víza totiž vydávají jen zastupitelské úřady v zemích, které nejsou na seznamu těch s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19.

Se svou českou ženou se kvůli chybějící výjimce nemohl shledat například indický manžel. Podobně se za svým mužem do Česka nedostala ruská manželka, která u nás neměla žádný typ pobytového oprávnění. A se stejným problémem se setkal i česko-brazilský manželský pár.

Výjimky nezahrnují ani další kategorie rodinných příslušníků – například nesezdané partnery žijící v trvalém partnerském vztahu. Proto se také nemohla za svým dlouholetým partnerem do Česka vrátit Ruska, která vyjela navštívit rodinu.

Ve zprávě o šetření připomíná zástupkyně ombudsmana sdělení Evropské komise z loňského června, podle kterého by mimo jiné rodinní příslušníci občanů EU měli mít právo cestovat do prostoru EU+ za jakýmkoli účelem, nejen kvůli návratu domů. Podle doporučení Rady EU by zase jakákoli přijatá opatření neměla překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné k ochraně veřejného zdraví.

„Úplný zákaz vstupu některých rodinných příslušníků nepovažuji za přiměřený, ani nezbytně nutný. Chybí mi jeho dostatečné odůvodnění. K ochraně veřejného zdraví by postačily méně omezující prostředky jako je kombinace opakovaného testování a samoizolace,“ argumentuje Monika Šimůnková.

Podle zástupkyně ombudsmana by mělo Ministerstvo zdravotnictví umožnit rodinným příslušníkům podávat žádosti o krátkodobá víza i v zemích s extrémním rizikem nákazy. Mělo by jim také umožnit podání žádosti o vízum a vstup bez ohledu na to, zda mají v Česku pobytové oprávnění nebo ne. K jejímu šetření by se nyní mělo ministerstvo vyjádřit.