„Omezení osobní svobody může potkat každého, pokud se například kvůli úrazu, nemoci nebo věku stane závislým na péči ostatních,“ připomněl k výročí NPM ombudsman Stanislav Křeček. „Mezi navštěvovanými zařízeními jsou proto i nemocnice, dětské domovy nebo domovy pro seniory. Další skupinu pak tvoří místa, kde dochází k omezení osobní svobody z moci úřední, jako jsou věznice nebo policejní cely.“ doplnil ombudsman s tím, že působnost v oblasti dohledu na omezováním osobní svobody svěřil svojí zástupkyni Monice Šimůnkové.

„Za velký úspěch uplynulých patnácti let považuji definitivní konec používání klecových lůžek na psychiatrických odděleních. Přestože je zákon zakázal v roce 2007, ještě před třemi lety - v září 2018 - kolegové při návštěvě jedné nemocnice klecové lůžko objevili. Jeho odstraněním tak klecová lůžka z našich nemocnic, doufejme, navždy zmizela,“ uvedla zástupkyně ombudsmana.

„Na základě našich zjištění z návštěv nejrůznějších zařízení jsme ale iniciovali také změny, které na první pohled sice mohou vypadat jako drobnosti, ale ve skutečnosti zlepšily každodenní život stovkám, některé i tisícům lidí. Například děti v dětských domovech mohou na rozdíl od nedávné minulosti nosit vlastní oblečení a mít uzamykatelné skříňky,“ přiblížila Šimůnková.

Podle vedoucího odboru dohledu nad omezováním osobní svobody Ondřeje Valy byla podobných zdánlivě malých změn celá řada: „Vedení dětských domovů jsme upozornili, že listovní tajemství se vztahuje i na maily nebo textové zprávy. Děti teď také mohou telefonovat v soukromí. Vězni mají i díky nám zaručenou teplou sprchu alespoň dvakrát týdně. Doporučovali jsme také, aby pacienti v psychiatrických nemocnicích nemuseli nosit po celý den pyžamo. V jedné psychiatrické nemocnici zase sledovaly kamery děti i na toaletách. Uspěli jsme s požadavkem na odstranění těchto kamer.“ vypočítává Vala.

Zástupkyně ombudsmana také připomněla činnost NPM během pandemie COVID-19. V té době s kolegy především sledovala, zda kvůli protiepidemickým opatřením nedochází k nadměrným zásahům do práv klientů, pacientů, dětí či vězněných osob. Nepřiměřený a nezákonný podle ní byl například letos na jaře zákaz vycházení pro klienty domovů pro seniory a domovů pro osoby se zvláštním režimem, který platil i po skončení nouzového stavu.

Pracovníci Kanceláře přicházejí na systematické návštěvy zařízení bez předchozího ohlášení. Vstupovat tam mohou v jakékoli denní době, v pracovní dny, o víkendech nebo i ve svátky. Díky tomu mají možnost vidět běžný provoz a život v zařízení. Mohou vstupovat do všech míst v zařízení, nahlížet do veškeré dokumentace včetně zdravotnické, rozmlouvat v soukromí nejen se všemi zaměstnanci, ale i s obyvateli zařízení, ať už jde o pacienty děti nebo vězně. Při přípravě i v průběhu systematických návštěv spolupracují s externími odborníky, jako jsou lékaři, psychologové, zdravotní sestry nebo pedagogové.

Detailní zprávu z každé návštěvy s návrhy na možná nebo nutná zlepšení a úpravy adresuje veřejný ochránce práv vedení daného zařízení i jeho zřizovatelům. Zároveň vydává také souhrnné zprávy z návštěv určitého typu zařízení[1], které mohou sloužit jako zdroj informací pro další profesionály v oboru. Celkem už vyšly tři desítky publikací. Letos by měly přibýt ještě další dvě.

Od roku 2011 může ombudsman navíc v rámci prevence špatného zacházení sledovat vyhoštění a předání cizinců. Za deset let jich pracovníci Kanceláře sledovali 158. Díky tomu mohli upozornit, že pokud nejsou cizinci na své vyhoštění z České republiky řádně připraveni a nemají základní informace o tom, co je čeká, často vzniká v průběhu vyhoštění zbytečný stres a napětí. To může mít vliv i na průběh jejich návratu a ve svém důsledku komplikovat i práci samotným eskortujícím policistům. Ombudsman se přičinil o to, aby byla povinnost přípravy cizince na vyhoštění zakotvena zákonem. Sociální pracovníci teď pravidelně předávají cizincům informace ohledně jejich odjezdu z České republiky i příjezdu do země původu.

„Vyhoštění z České republiky může často trvat desítky hodin. V některých případech se stávalo, že cizinec nedostal na cestu žádné jídlo ani pití a byl tak často o hladu. Ombudsman se zasadil, aby všichni cizinci bez rozdílu dostávali na cestu balíčky s jídlem i nápoji,“ popisuje jeden z úspěchů právnička Anna Makarenko. Výzvy podle ní ale zůstávají, například pracovníkům Kanceláře policie neumožňuje dohled nad průběhem vyhoštění cizinců přímo v eskortních vozidlech.

I v dalších oblastech by ombudsman chtěl dosáhnout systémových změn. Dosud například chybí jasná právní úprava práv a povinností lidí v ochranném léčení. Ombudsman upozorňuje i na roztříštěnost péče o ohrožené děti. O tu se dělí tři rezorty (MZ, MŠMT, MPSV), zároveň je rozdělena mezi státní správu a samosprávu a mezi státní a nestátní sektor.

Problematické je podle veřejného ochránce práv také fungování desítek neregistrovaných zařízení sociálních služeb. Formálně jde většinou o spolky nabízející ubytování svým členům. Prakticky ale fungují jako domovy pro seniory a podle zákona by tak měly být registrované jako pobytová sociální služba. Absence kontroly ze strany státu sebou totiž vždy nese zvýšené riziko, že se ubytovaní senioři stanou oběťmi špatného zacházení. U neregistrovaných zařízení absolutně chybí možnost kontroly kvality poskytovaných služeb, tedy zda se o klienty stará kvalifikovaný personál, zda žijí ve vyhovujících hygienických podmínkách a jestli se jim dostává skutečně takové péče, jakou potřebují.

V neposlední řadě ombudsman opakovaně vyzývá zákonodárce k vytvoření dalších pojistek proti špatnému zacházení s klienty sociálních služeb a pacienty ve zdravotnických zařízeních a v rámci legislativních doporučení volá po zavedení nezávislého stížnostního mechanismu v sociálních službách a definování přestupku „špatného zacházení“.

[1] Všechny souhrnné zprávy jsou dostupné online v Evidenci stanovisek ochránce https://eso.ochrance.cz/ po vyhledání podle formy zjištění ochránce „Souhrnná zpráva z návštěv zařízení - § 21a“.